
Amur
- kategorie: řeka
- poloha: 51°52′ s.š., 140°13′ v.d.
- stát: Rusko
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 8.5. 2023 [1, 2], 24.12. 2023 [3, 4]

Řeka Amur protéká severovýchodní Asií, kde tvoří přirozenou hranicí mezi Ruskem a Čínou. Svou celkovou délkou (včetně zdrojového toku Arguň) 4 400 km je Amur 9. nejdelší řekou světa. Jméno tohoto veletoku pochází z jazyka sibiřských Evenků a znamená prostě „řeka“. V mongolštině pak její jméno znamená „Černá řeka“, zatímco čínský název je překládán jako „Řeka černého draka“. Za počátek tohoto toku je považován soutok řek Šilka a Arguň odkud pak směřuje přes rozmanité typy krajiny (zahrnující pouště, stepi, tundru i tajgu) směrem k východu, kde ústí do Ochotského moře v Tatarském průlivu oddělujícím asijský kontinent a ostrov Sachalin. Ještě před samotným ústím se údolí řeky rozšiřuje do širokého úvalu, kde se koryto rozvětvuje do spletitého systému říčních ramen a navzájem propojených jezer. Právě tuto část toku pak můžeme vidět na snímcích, které zachycují podobu řeky záhy po roztání zimního ledu (8.5. 2023), a dále pak po jejím opětovném zamrznutí na začátku zimy (24.12. 2023). Neustále se proměňující koryto řeky zde vyžaduje rozsáhlé náklady na udržování splavnosti, neboť Amur je jednou z nejvýznamnějších dopravních vodních cest ve východní Asii. Z historického hlediska dorazili k řece první Rusové v roce 1644, kdy sem byla vojvodou z Jakutska vyslána skupina 133 kozáků pod velením Vasilije Daniloviče Pojarkova aby po místních obyvatelích vymáhala placení daní. Konfliktní a kruté chování vůči domorodcům však Rusům vyneslo velmi špatnou pověst, kterou nezlepšil ani další průzkumník Jerovej Pavlovič Chabarov, který se svou skupinou absolvoval v letech 1649 – 1651 pochod podél Amuru, během něhož vznikla i první mapa této oblasti. V roce 1652 byl oddíl 200 Chabarovových kozáků napaden vojskem mandžuské říše v počtu asi 2000 bojovníků, z nichž bylo v následující bitvě 700 pobito zatímco Rusů údajně padlo pouze 10. Tato událost předznamenala dlouhé období hraničních sporů mezi Ruskem a Čínou, k jejichž (zatím) poslednímu dějství došlo v rámci tzv. sovětsko-čínské roztržky vyvolané odlišnou interpretací marxismu-leninismu, kdy čínský vůdce Mao Ce-Tung nelibě nesl odsouzení stalinismu v SSSR (který označil za revizionismus a popření základů komunistické ideologie). Ze sovětské strany pak naopak panovaly obavy z důsledků tzv. „Velké kulturní revoluce“ v Číně, která degradovala čínské pojetí komunismu na agresivní tyranii. Celá situace nakonec v roce 1969 vygradovala v sérii ozbrojených střetů mezi Čínou a SSSR, jejichž hlavním dějištěm se stala právě hranice na řece Amur.




