Nevada Test Site

Nevada Test Site

• kategorie: jaderná střelnice
• poloha: 37°01′ s.š., 116°01′ z.d.
• stát: Spojené státy americké
• družice: Sentinel-2A
• datum pořízení snímku: 17.8. 2019

Shození atomových bomb na Hirošimu a Nagasaki v srpnu 1945 sice znamenal završení vývoje jaderných zbraní v rámci projektu Manhattan ale v žádném případě neznamenal konec budování amerického jaderného arzenálu. Již záhy po skončení války byly v červnu a červenci roku 1946 provedeny další zkušební výbuchy atomových bomb, jejichž účelem bylo ověření účinků těchto zbraní na flotilu válečných plavidel. Záhy poté byly provedeny další testy zaměřené na technická vylepšení nukleárních zbraní. Všechny tyto zkoušky probíhaly na odlehlých korálových atolech Bikini a Enewetok na Marshallových ostrovech v Tichomoří. 29.8. 1949 odpálil Sovětský svaz svou první atomovou bombu, na což Spojené státy reagovaly posílením programu zkoušek jaderných zbraní. Operace v Pacifiku však byly extrémně drahé a současně i náročné na logistiku, neboť se sem musel na několik měsíců přesunout rozsáhlý tým čítající několik tisíc lidí, pro které bylo potřeba zajistit veškerý servis. A tak byla v lednu 1951 zřízena nová jaderná střelnice v Nevadě známá jako „Nevada Proving Ground“ či později „Nevada Test Site“. Toto místo zahrnuje zejména pouštní planiny Frenchman Flat a Yucca Flat a nachází se přibližně 100 kilometrů severozápadně od Las Vegas. V letech 1951 – 1992 zde bylo provedeno 1021 jaderných výbuchů (z toho 921 podzemních), což je více, než na kterémkoliv jiném místě na světě. První série testů („operace Ranger“) zde proběhla v lednu 1951 jako příprava na mnohem rozsáhlejší zkoušky plánované v Pacifiku. 27.1. 1951 zde tak došlo k prvnímu atomovému výbuch na území kontinentálních Spojených států od vůbec prvního testu Trinity. Hned v listopadu 1951 zde proběhla další série testů pod názvem „Buster-Jangle“, jejichž součástí bylo vojenské cvičení „Desert Rock“ sloužícího k nácviku taktických operací na „atomovém bojišti“. Průběh takových cvičení vypadal zpravidla tak, že rozmístěné jednotky nejprve zaujaly obranné postavení spočívající ve vykopání zákopů a stavby polních úkrytů z nichž se pak začaly přesouvat směrem k epicentru výbuchu (pěšky nebo pomocí obrněných transportérů či helikoptér). Další série testů proběhla v Nevadě v roce 1953 pod názvem „Upshot-Knothole“. Mimo jiné zde proběhla zkouška tzv. „atomového kanónu“, při kterém byla jaderná nálož vystřelena jako projektil ráže 280 mm. V roce 1955 proběhla v rámci operace „Teapot“ rozsáhlá zkouška účinků jaderných zbraní na civilní budovy a další zařízení. Pro tento účel zde bylo postaveno umělé městečko (známé pod označením „Survival City“) obsahující různé stavby typické pro americké a evropská města. Kromě toho sem byl umístěna různé vozidla a figuríny, z nichž některé byly ponechány venku a jiné byly umístěny do různých jednoduchých úkrytů. Následně  byly studovány účinky tlakové vlny, radiace a tepelného záření v různých vzdálenostech od epicentra výbuchu. Rozsáhlé zkoušky se na Nevadské střelnici odehrály i v roce 1957 v rámci „operace Plumbbob“, kdy zde došlo k (do současnosti) nejsilnějšímu atomovému výbuchu na území kontinentálních USA. Nálož o síle 74 kt byla v tomto případě pověšena pod vodíkový balón. Po podepsání smluv o omezení jaderných testů (zakazující všechny typy pokusných výbuchů kromě podzemních) se zkoušky přesunuly pod zemský  povrch. Výbuch jaderné nálože umístěné do podzemní štoly či vrtu způsobí vypaření části okolní horniny, čímž vnikne kaverna, která se následně zpravidla zhroutí, a na povrchu tak vznikne tzv. propadový kráter. Těch můžeme na ploše Nevadské atomové střelnice spatřit dodnes obrovské množství. Jedním z nejvýznamnějších z nich je pak kráter Sedan, který vznikl v důsledku pokusného výbuchu v rámci „operace Storax“ 6.7. 1962. Zajímavostí je, že tento test (na rozdíl od naprosté většiny ostatních) měl čistě civilní charakter, neboť měl ověřit možnost využití „atomových výbušnin“ pro mírové účely (například při stavbě vodních kanálů, prohlubování přístavů apod.). Výbuch nálože o síle 104 kt zde vytvořil kráter o průměru 390 metrů a hloubce 100 metrů, který si můžeme prohlédnout i na našem snímku (jedná se o největší kráter viditelný při horním okraji snímku).