Sokotra

Ostrov Sokotra se nachází severní části Indického oceánu mezi Guardafujským průlivem a Arabským mořem, přibližně 380 kilometrů jižně od pobřeží Arabského poloostrova a 230 kilometrů na východ od „Afrického rohu“. Z geologického hlediska jde o ostrov kontinentálního původu, který vznikl odtržením od „prakontinentu“ Gondwany, k čemuž došlo v průběhu mladších třetihor (miocénu). Proto také přestože leží blíže Arabskému poloostrovu, geograficky patří k Africe. Na starých řeckým mapách se Sokotra objevuje už v 1. století našeho letopočtu a podle pověsti byli místní obyvatelé christianizováni svatým Tomášem v roce 52. V 10. století je ostrov arabskými geografy a spisovateli popisován jako nebezpečné hnízdo indických pirátů přepadajících věřící. Později je Sokotra zmiňována i v cestopisném díle Marka Pola Milion ze 13. století. V roce 1507 se tu vylodila portugalská flotila pod velením Tristão da Cunhy s Afonsem de Albuquerque. Jejich cílem bylo vybudovat základnu na strategickém místě na cestě do Indie. Nedostatek řádného přístavu a neúrodnost půdy vedly v posádce k hladomoru a nemocem a Portugalci v roce 1511 ostrov opustili. Portugalci původně poražení sultáni Mahra znovu získali kontrolu nad ostrovem a obyvatelé byli konvertováni k islámu. V roce 1834 umístila Východoindická společnost posádku na Sokotře v očekávání, že sultán Mahra z Qishnu a Sokotry přijme nabídku na prodej ostrova. Nedostatek dobrých kotvišť se ukázal jako stejný problém pro Brity jako pro Portugalce. Sultán odmítl prodat a Britové v roce 1835 ostrov odešli. Později byla mezi místním sultánem a Británií podepsána protektorátní smlouva a po zániku sultanátu se ostrov stal součástí Jižního Jemenu. Sokotra je proslulá svou endemickou flórou a faunou, což znamená, že třetina zdejších druhů rostlin se nevyskytuje nikde jinde na světě. Tyto druhy si vyvinuly bizarní tvary jako adaptaci na horké a suché klima. Mezi nejikoničtější rostliny patří například dračinec rumělkový (Dracaena cinnabari) který je asi nejznámějším symbolem ostrova s typicky hřibovitou korunou. Strom produkuje tmavě červenou pryskyřici, která je známa jako „dračí krev“ a která byla již od starověku využívána jako barvivo a léčivo. Využívá se jí například při barvení houslí značky Stradivari. Jiným příkladem jsou pak tzv. lahvovníky – endemické sukulenty s nádhernými květy a zduřelým kmenem, který slouží jako zásobárna vody. Ostrov je ale bohatý i na krásy neživé přírody, neboť je bohatý na krasové útvary nacházející se ve vápencové náhorní plošině Dixam nad níž se vypíná pohoří Hagier s nejvyšším vrcholem Mashaning (1503 m n. m.).