Viktoriino jezero (Ukerewe)
- kategorie: jezero
- poloha: 1°00′ j.š., 32°54′ v.d.
- stát: Keňa, Tanzánie, Uganda
- družice: Sentinel-3A
- datum pořízení snímku: 3.12. 2022
Viktoriino jezero nacházející se na hranicích Tanzanie, Ugandy a Keni je svou rozlohou 68 800 km2 druhým největším sladkovodním jezerem na světě (a největším v Africe). Jezero vyplňuje mělkou tektonickou prohlubeň v severní části Východoafrické pahorkatin, přičemž ze severu je zahrazeno lávovým proudem. Během své geologické historie jezero prošlo zásadními změnami,. Přičemž bylo zjištěno, že během své existence minimálně třikrát zcela vyschlo. Pravděpodobně se jednalo o souvislost s cykly střídání dob ledových a meziledových. Naposledy se tak stalo v období před 17 000 – 15 000 lety. První zprávy o jezeře pocházejí od arabských obchodníků, kteří se vydávali do vnitrozemí Afriky za obchodem se zlatem, slonovinou a otroky. Prvním Evropanem, který jezero spatřil a který jej současně pojmenoval na počest britské královny Viktorie, byl v roce 1858 britský cestovatel John Hanning Speke. Speke jej pokládal za zdroj Nilu, po jehož prameni se v té době intenzivně pátralo. Tato hypotéza však nebyla v tehdejší vědecké komunitě jednoznačně přijímána a proto sem za tímto účelem zavítal i známý cestovatel a misionář David Livingstone, který však v tomto ohledu neuspěl. Definitivně potvrdit Spekeovo tvrzení se tak podařilo až výpravě Henryho Mortona Stanleye z roku 1875, který zjistil, že žádná jiná řeka z jezera neodtéká. Jako největším přítokem jezera pak byla identifikována řeka Kagera, která je dnes považována za hlavní zdrojnici Nilu. Viktoriino jezero bylo v minulosti velmi bohaté na ryby včetně mnoha endemických druhů. Díky intenzivnímu rybolovu se však začaly úlovky rychle zmenšovat což vedlo k vysazení nepůvodních druhů – zejména tilápií a okouna nilského, který zde způsobil ekologickou katastrofu jejím výsledkem bylo prakticky vyhubení stovek druhů původních ryb. Okoun nilský v současnosti tvoří významnou část ekonomiky oblastí okolo jezera a výrobky z něj se vyvážejí i do Evropy, USA a na Blízký východ. Dalším problémem se stala eutrofizace vody v jezeře díky vypouštění stále většího množství nečištěných odpadních vod v důsledku prudce rostoucí hustoty zalidnění pobřeží jezera. Jejím následkem dochází ke vzniku porostů tzv. vodního hyacintu, který zcela vyčerpá kyslík ve vodě, což opět vede k mohutným úhynům ryb. I tak je však Viktoriino jezero největší vnitrozemskou rybolovnou oblastí v Africe. Problémem je však výskyt tzv. krevniček způsobujících bilharziózy díky němuž je koupání v jezeře vysoce nebezpečné, neboť k infekci dochází jakýmkoliv kontaktem kůže s kontaminovanou vodou.