Johnstonův atol

kategorie: ostrov
poloha: 16°43′ s.š., 169°31′ z.d.
stát: Spojené státy americké
družice: Sentinel-2
datum pořízení snímku: 9.10. 2016

Vzpomínáte na bondovku „Zlaté oko“ (Golden Eye)? James Bond zde stojí proti skupině, která se zmocnila tajného vojenského satelitu, jehož ničivá síla byla založena na principu elektromagnetického pulzu (EMP – Electro Magnetic Pulse). Zlaté oko je (pravděpodobně) pouhou fikcí, avšak nikoliv tak EMP, který je reálně existujícím fyzikálním jevem.V tomto okamžiku se zcela zákonitě začnete ptát, jak toto souvisí s nějakým ostrůvkem ztraceným uprostřed oceánu. Začněme tedy od začátku. Johnstonův atol patří k jedněm z nejizolovanějších míst světa. Našli bychom jej téměř uprostřed Tichého oceánu kousek severně od rovníku. Nejbližší trvale osídlenou pevninou jsou Havajské ostrovy, ale i ty se nacházejí ve vzdálenosti 1390 km. Ostrov byl objeven praktiky náhodou v roce 1796, kdy na zdejším korálovém útesu ztroskotala americká loď Sally. Její kapitán si sice zaznamenal přesnou polohu ostrova, který ale nijak nepojmenoval. Podruhé byl ostrov spatřen roku 1807, když tudy proplouvala britská loď HMS Cornwallis. Po jejím kapitánovi Jamesi Johnstonovi byl také ostrov nakonec pojmenován. Roku 1858 jej zabraly Spojené státy pro těžbu guána a od roku 1934 pak byl Johnstonův atol svěřen pod správu amerického námořnictva, které zde začalo budovat první vojenskou základnu. Ta byla radikálně zesílena po vstupu USA do druhé světové války roce 1941, kdy zde bylo zbudováno letiště, a základna jako taková začala být využívána pro doplňování paliva lodí, ponorek a letadel operujících v Pacifiku. Současně s tím začala být plocha ostrova uměle rozšiřována, a tak z původních 12 ha se Johnstonův atol do roku 1964 „rozrostl“ až na současných 241 ha (tedy přibližně 15x). Po válce zde byla instalována jedna ze stanic navigačního systému LORAN (což byl jakýsi předchůdce dnešní GPS, jenž byl však založen na síti pozemních stanic). O rok později (v roce 1958) byl ostrov zvolen za místo testů termonukleárních zbraní odpálených v nejvyšších vrstvách zemské atmosféry. Při těchto testech (známých pod označením „Teak“ a „Orange“) byly termonukleární hlavice o síle 3.8 Mt vyneseny pomocí raket Redstone do výšky 76 km, kde byly odpáleny. Na rozdíl od pozemního výbuchu se nevytvořil charakteristický hřibovitý mrak, ale vznikla obří zářící koule tvořená mračnem elektricky nabitých částic. Vygenerovaný elektromagnetický pulz (EMP) byl však mnohem silnější, než se předpokládalo. V jeho důsledku došlo k mohutné geomagnetické poruše a vzniku jakési umělé „polární záře“. Mrak elektricky nabitých částic navíc způsobil přerušení rádiové komunikace na krátkých vlnách po dobu 8 hodin nad celým Pacifikem. Stejně tak došlo v oblasti mezi Havají a Novým Zélandem k poškození elektrických zařízení. Obdobné testy zde byly uskutečněny znovu v roce 1962 (kdy zde došlo k několika nehodám). Poté byl ostrov využíván jako tajná raketová základna a také jako místo pro uložení vyřazených chemických a biologických zbraní (které zde byly postupně likvidovány). V roce 2003 byla zdejší základna zlikvidována a o rok později opuštěna. V současnosti je přístup na Johnstonův atol možný pouze na základě zvláštního povolení vydaného americkým letectvem (U.S. Air Force) či agenturou pro ryby a divokou zvěř (U.S. Fish and Wildlife Service).