Parinacota

kategorie: hora, sopka
poloha: 18°09′ j.š., 69°08′ z.d.
stát: Bolívie, Chile
družice: Sentinel-2A
datum pořízení snímku: 27.5. 2018

Za sopkou Parinacota, kterou si můžeme prohlédnout na snímku, bychom museli ve skutečnosti cestovat do střední části jihoamerických And, na západní okraj Altiplana vytvářejícího hranici Bolívie a Chile. Společně s nedalekou Pomerape vytváří vulkanický masiv známý jako Nevados de Payachata (tj. „Dvojčata“). Obě jsou pak součástí andského vulkanického systému čítajícího na 180 sopek, jejichž vznik je dán subdukcí oceánské litosférické desky Nazca pod silnější Jihoamerickou desku. Vývoj vulkánu Parinacota započal teprve v období pleistocénu (jedná se tedy o poměrně mladou sopku). Jedná se přitom o tzv. stratovulkán, u kterého se explozivní erupce střídaly s poklidnějšími výlevnými (efuzivními) erupcemi. Před přibližně 8000 lety zde došlo k podobné události jako například při výbuchu sopky Mount Saint Helens v roce 1980. Nestabilní vrchol původního vulkanického kuželu se společně s celým západním svahem hory zhroutil, a tato kamenná lavina následně vytvořila hráz, za níž vzniklo jezero Chungará. Další vulkanická aktivita pak sopku opět vytvarovala až do současné podoby, díky níž je považována za jednu z nejkrásnějších sopek nejen v Jižní Americe, ale i na celém světě. Podobně jako například japonská Fuji či novozélandská Mount Egmont má i Parinacota tvar téměř ideálního kuželu. Její vrchol sahá do nadmořské výšky 6380 m, v níž se rozevírá rozsáhlý kráter průměru kolem 600 m. Vrcholové partie hory pak zdobí mohutná ledovcová „čepice“ sestupující v současné době do výšky přibližně 5600 m n. m. K poslední vulkanické erupci zde došlo přibližně kolem roku 200 n. l. Přesto však tato sopka není považována za vyhaslou, ale pouze za spící s možností budoucího obnovení sopečné aktivity.