Ťan-Šan
- kategorie: pohoří
- poloha: 42°02′ s.š., 80°07′ v.d.
- stát: Čína, Kyrgyzstán, Kazachstán
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 22.7. 2018
Rozsáhlé pohoří Ťan-Šan („Nebeské hory“) se táhne v délce přibližně 2800 kilometrů z východního Kyrgyzstánu dále na území Číny, kde přechází ve vyprahlé pouštní pláně Tarimské pánve. Představuje tak vlastně severní větev Himalájského horského systému, jehož hlavní a vyšší část probíhá jižněji (obě větve se rozdělují v oblastí tzv. Pamírského horského uzlu). Na rozdíl od Himalájí je ovšem pohoří Ťan-Šan geologicky starší, neboť zdejší terén byl poprvé vyvrásněn již ve starších prvohorách, později byl zarovnán, a následně pak znovu vyvrásněn v průběhu alpinsko-himalájského vrásnění. Nejvyšší hora tohoto pohoří Džengiš Čokusu (dříve Pik Pobedy) se vypíná do výšky 7439 m n. m., díky čemuž je Ťan-Šan 6. nejvyšším pohořím na světě. Současně se pak jedná i o nejvyšší horu Kyrgyzstánu. Celé pohoří Ťan-Šan je intenzivně zaledněno. Svého maximálního rozsahu dosáhly zdejší ledovce v době před 14 000 – 16 000 lety, kdy pokrývaly plochu téměř dvakrát větší než v současnosti. V období před 9000 – 3000 lety pokrývaly ledovce přibližně stejnou plochu jako dnes (tj. asi 10 000 km2), avšak později, až do 19. století, se jejich rozloha opět zvětšovala. V současnosti se většina z nich nachází opět v ústupové fázi. To je také případ největšího a nejdelšího ze zdejších ledovců Inylčeku, který můžeme vidět na tomto snímku. Přestože se pohoří nachází v centrální Asii, bylo Evropanům známé již od starověku a to především proto, že podél něj vedla významná obchodí cesta – tzv. hedvábná stezka. Do map jej poprvé zanesl známý kartograf a astronom Klaudius Ptolemaios jako „Auksakijské hory“. Kusé zprávy pak přineslo několik výprav, které se do těchto končin vydaly v průběhu 13. století. Později zde působilo také několik ruských expedic, avšak zásadním přínosem pro poznání této oblasti mělo až dílo Alexandra von Humboldta z roku 1843. Dodejme ještě, že zmíněný nejvyšší vrchol tohoto pohoří byl poprvé zdolán roku 1938. Během této expedice byla hora přejmenována na „Štít 20 let Komsomolu“. Původní jméno se pak hoře vrátilo po rozpadu SSSR. Z hlediska přírody je pohoří zajímavé mimo jiné také tím, že se jedná o jednu z mála lokalit výskytu „sněžného leoparda“ (irbis horský – Panthera uncia).