Ben Nevis

kategorie: hora
poloha: 56°47′ s.š., 5°00′ z.d.
stát: Velká Británie, Skotsko
družice: Sentinel-2A [1], Sentinel-2B [2]
datum pořízení snímku: 25.2. 2018 [1], 11.1. 2018 [2]

Ben Nevis se nachází v západní části pohoří Grampian Mountains, které je součástí tzv. Skotské vysočiny. Svou výškou 1343 m n. m. se přitom jedná nejen o nejvyšší vrchol Skotska, ale i celé Velké Británie. Přesný význam jména této hory je dnes nejasný, avšak nejčastěji je ze skotské gaelštiny překládán jako „Nebeská hora“. Díky vlhkému a chladnému klimatu leží na jejím vrcholu i přes relativně malou nadmořskou výšku téměř po celý rok sníh. Naopak horní hranice lesa zde dosahuje do nadmořské výšky pouhých 400 – 500 metrů, a tak stromy lze najít pouze na úpatí, zatímco zbytek pohoří je pokryt jen křovisky a vřesovišti. Ben Nevis zaujímá přední místo v seznamu tzv. munros, což je seznam skotských vrcholů, jejichž výška přesahuje 3000 stop (914 m). Tento seznam byl vytvořen a publikován cestovatelem a zakladatelem Skotského horolezeckého klubu (Scottish Mountaneering Club) Hughem Munrem v roce 1891. Toto dílo vzbudilo všeobecný zájem, neboť až do té doby se soudilo, že takových vrcholů je v celém Skotsku kolem 30. Jak se však kázalo, tento počet je ve skutečnosti téměř 10x vyšší. Zdolávání jednotlivých munros se tak záhy stalo oblíbeným horolezeckým koníčkem. Z tohoto pohledu je Ben Nevis pro horolezce skutečnou výzvou, neboť se pyšní téměř 700 metrů vysokou skalní stěnou – nejvyšší v celé Británii. Vrcholu lze však dosáhnout i mnohem jednodušším způsobem, a sice po tzv. koňské stezce (Pony Track), která zde byla vybudována k zásobování meteorologické stanice, jenž tu fungovala mezi lety 1883 – 1904.

Věděli jste že…?

…vrchol hory je po 80 % času zahalen v mlze, a je tedy téměř zázrak jej vůbec zahlédnout? Ve zdejší časté mlze pozoroval skotský fyzik Charles Wilson, který v roce 1884 pobýval na zdejší observatoři, optický jev známý též jako „brockenký přízrak“ (tzv. gloriola). Wilson se tento jev snažil vytvořit uměle v laboratorních podmínkách. Tyto pokusy jej nakonec dovedly ke zkonstruování tzv. mlžné komory – tedy zařízení sloužícího k detekci a zviditelnění drah elektricky nabitých částic. Za tento objev byla Wilsonovi udělena v roce 1927 Nobelova cena za fyziku.