Cape Canaveral
- kategorie: kosmodrom
- poloha: 28°32′ s.š., 80°39′ z.d.
- stát: Florida, Spojené stáry americké
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 29.11. 2021
Mys Cape Caneveral najdeme na východním pobřeží Floridy přibližně na půli cesty mezi Miami a Jacksonville. Historie zdejšího kosmodromu sahá do roku 1949, kdy zde začala být budována základna pro testování raketových střel. Toto místo nebylo rozhodně vybráno náhodně. Hledaná lokalita se musela nacházet co nejvíce k rovníku (aby byl při startu raket co nejvíce využit efekt rotace Země) a současně se muselo jednat o místo, z něhož bylo možné rakety vypouštět nad oceán (aby v případě jejich havárie pokud možno nedošlo k žádným škodám). Povoz základny byl zahájen v roce 1950, kdy odtud byla odpálena ukořistěná německá raketa V-2. Od roku 1951 zde probíhaly testy raket středního doletu typu Redstone, Jupiter a Thor, které bylo v průběhu 60. let následováno vybudováním řady odpalovacích ramp (tzv. „Missile Row“) pro mezikontinentální rakety Atlas, Titan a Minuteman. Po založení NASA v roce 1958 se zdejší základna stala rovněž centrem civilního kosmického programu, přičemž odtud startovaly i všechny americké pilotované mise do vesmíru. Protože rozsah původní základny již nedostačoval, byly po ukončení prvních pilotovaných programů Mercury a Gemini další operace přesunuty na nedaleký bažinatý ostrov Meritt Island, kde bylo vybudováno středisko primárně určené pro potřeby lunárního programu Apollo. Jeho součástí byla například budova VAB (Vehicle Assembly Building), v níž probíhalo sestavování obřích lunárních raket Saturn-5 z jednotlivých dílů. Sestavené rakety pak byly pomocí pásového dopravníku (který byl sám o sobě „malým technickým zázrakem“) přepraveny i se startovací rampou na jedno ze dvou startovacích míst označovaných jako LC-39A a LC-39B. Poprvé zde proběhl start zkušebního bezpilotního letu rakety Saturn-5 označovaný jako Apollo 4 (1967). Dodejme ještě, že budova VAB je svým půdorysem 158 x 218 m při výšce 160 m dodnes největší budovou na světě z hlediska vnitřního objemu. Po ukončení měsíčních misí programu Apollo byla zdejší infrastruktura využívána například pro lety k orbitální stanici Skylab, či ještě později pro lety raketoplánů Space Shuttle. Podobně jako v případě lunárních raket se i raketoplány kompletovaly v budově VAB, odkud byly přepravovány na startovní komplexy LC-39A nebo LC-39B. Protože na rozdíl od všech předchozích pilotovaných misí nepřistával raketoplán na vodní hladině, byla zde kromě startovacích ramp postavena i adekvátní přistávací dráha. Po ukončení programu raketoplánů se plánovalo využití startovacích komplexů LC-39A a LC-39B pro potřeby raket Ares I a Ares V, které měly v rámci programu Constellation zajistit návrat na Měsíc. Tento program však byl v roce 2011 zrušen. V současnosti je komplex LC-39A využíván společností SpaceX pro starty raket Falcon 9 a Falcon Heavy. Kromě pilotovaných letů zde začala i celá řada nepilotovaných misí, z nichž připomeňme například alespoň meziplanetární sondy Voyager-1 a Voyager-2 (které postupně zblízka prozkoumaly planety Jupiter, Saturn, Uran a Neptun), „marsovské“ Sondy Viking-1 a Viking-2, či sondu Cassini-Huygens (které podrobně zkoumala planetu Saturn a její četné měsíce).