delta Orinoka

kategorie: řeka, říční delta
poloha: 8°46′ s.š., 60°46′ z.d.
stát: Venezuela
družice: Sentinel-2A
datum pořízení snímku: 18.7. 2017

Řeka Orinoco představuje jeden z nejdelších a nejvodnatějších veletoků Jižní Ameriky. Její ústí objevil již v roce 1498 Kryštof Kolumbus během své třetí plavby do „Nového světa“. Záhy po něm (v roce 1499) sem dorazila také výprava Alonso de Ojeda a Amerigo Vespucciho, po němž byl jak známo nový kontinent nakonec pojmenován „Amerika“. Zatímco ústí řeky bylo známo již dlouho, její pramen (podobně jako v případě Amazonky) zůstával dlouhou dobu záhadou. Cestu do vnitrozemí proti proudu totiž komplikovaly zrádné proudy, peřeje, neproniknutelný prales plný hmyzu a jiných nebezpečných (či aspoň nepříjemných) zvířat. A tak byl pramen Orinoca definitivně objeven teprve v roce 1951. Řeka dosahuje celkové délky 2140 km a protéká územím Venezuely, přičemž částečně tvoří její hranici s Kolumbií. Její název znamená v jazyce místních indiánů Tamanaků prostě a jednoduše „řeka“. Díky značné šířce a hloubce je dolní úsek Orinoca využíván jako významná dopravní cesta. Podobně jako v případě Amazonky i zde mohou velké zaoceánské lodě po řece doplout až poměrně hluboko do vnitrozemí (do města Ciudad Bolívar). Až sem také sahá vliv oceánského přílivu a odlivu, díky němuž se výška hladiny řeky ve městě může měnit až od dva metry. Další zajímavostí, na kterou bychom zde mohli narazit, je rameno Casiquare, které je snad nejznámějším případem tzv. říční bifurkace (neboli „říční pirátství“). Při ní dochází (zjednodušeně řečeno) k tomu, že se určitá řeka postupně „prokousává“ zpětnou erozí až narazí na jinou řeku, z níž pak odvede část vody. A přesně k tomu dochází i zde. Zajímavostí přitom je, že rameno Casiquare posléze ústí do řeky Rio Negro, která se pak ještě dále vlévá do Amazonky. Díky tomu jsou vlastně povodí obou těchto největších jihoamerických řek navzájem propojena. Tuto geografickou zvláštnost zde v roce 1800 poprvé popsal německý geograf Alexander von Humboldt.