Fuji

kategorie: hora, sopka
poloha: 35°21′ s.š., 138°43′ v.d.
stát: Japonsko
družice: Sentinel-2A
datum pořízení snímku: 8.5. 2017

Snad žádná jiná hora na světě nepředstavuje pro svou zemi takový symbol jako právě sopka Fuji. Vypíná se přibližně 100 kilometrů na jihozápad o Tokia a svou výškou 3776 m n. m. jde současně o nejvyšší horu Japonska. Pro svůj téměř ideální kuželovitý tvar byla hora uctívána již původními obyvateli Japonských ostrovů (národ Ainu). Později se rozšířilo uctívání hory i mezi vyznavače buddhismu a šintoismu. Prvním cizincem, který dosáhl vrcholu Fuji, byl roku 1860 sir Rutherford Alcock, který v té době plnil funkci generálního konzula Velké Británie v Japonsku. Pro svůj posvátný charakter byl přitom vrchol hory až do roku 1886 přístupný pouze mužům. Také dnes je výstup na vrchol pro Japonce cosi jako posvátná pouť. Pro svůj symbolický význam se Fuji stala námětem mnoha umělců – především malířů a později fotografů, avšak zmínky o ní je možné najít i ve staré japonské poezii (prakticky od počátku 17. století). Zajímavostí je, že se dodnes vedou spory o pravém významu jména hory. Podle různých výkladů tak může znamenat třeba „lotosový vrchol“, „bohyně ohně“, „stará žena“ či „nesmrtelná hora“. Fuji je součástí známého „pacifického sopečného prstence“ či též „pacifického kruhu ohně“ a její vznik souvisí se skutečností, že se zde stýkají hned tři litosférické desky: Eurasijská, Filipínská a Severoamerická. Vývoj vulkánu započal někdy ve středním pleistocénu a k prvním erupcím došlo v době před 100 000 lety. Původní sopka pak byla prakticky zcela pohřbena pod novým vulkanickým kuželem, jenž zde začal vznikat před přibližně 17 000 lety. První historicky doložená erupce sopky proběhla v roce 800 př. n. l. Naposledy pak sopka vybuchla na přelomu let 1707 a 1708. Během této erupce (známé jako „Hóei“) sice nedošlo k výlevu lávy, zato však způsobila vyvržení obrovského množství sopečného popela, který dokázal pokrýt i 100 km vzdálené Tokio (tehdy Edo) vrstvou o síle kolem 15 cm. Fuji je i tak dodnes považována za činnou sopku, avšak pravděpodobnost erupce je v jejím případě malá. V roce 2013 byla hora a její okolí zapsána na seznam světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.