jezero Taupo
  • kategorie: jezero
  • poloha: 38°47′ j.š., 175°53′ v.d.
  • stát: Nový Zéland
  • družice: Sentinel-2
  • datum pořízení snímku: 2.3. 2019

Jezero Taupo (Lake Taupo) se nachází prakticky v samém středu Severního ostrova Nového Zélandu. Jezero dosahuje maximální hloubky 186 metrů a svou rozlohou 616 km2 je největším jezerem Nového Zélandu. Podle legendy místního maorského kmene Tuwharetoa jej vytvořil prapředek Ngatoroirangi, který shodil z nedaleké hory Mount Tauhara mohutný strom, jenž vyhloubil jámu, z níž následně vytryskla voda, která dala vzniknout. Skutečnost byla ovšem bezesporu ještě mnohem dramatičtější. Před 26 500 lety zde došlo ke gigantickému sopečnému výbuchu označovanému jako Oruanui, při němž bylo do okolí uvolněno 1170 km3 lávy a sopečného popela. Jen pro srovnání na tomto místě uveďme, že při dvou největších sopečných erupcích „moderní doby“ došlo k vyvržení 150 km3 (Tambora, 1815) respektive 20 km3 (Krakatoa, 1883) materiálu. Vyvržený vulkanický materiál pokryl ohromnou oblast, přičemž v nejbližším okolí sopky dosahovala jeho vrstva síly až 200 metrů a ještě na Chatamských ostrovech (vzdálených přibližně 800 km na východ od Nového Zélandu) byla zaznamenána vrstva sopečného popela o síle 20 cm. Náhlé uvolnění tak obrovského množství materiálu způsobilo kolaps okolního terénu a vytvoření kaldery, jenž se záhy naplnila vodou. Z celosvětového hlediska šlo o nejsilnější sopečný výbuch za posledních 70 000 let, přičemž se vážně uvažuje o možnosti, že klimatické změny, které takto silná erupce musela vyvolat, mohly mít za následek spuštění poslední doby ledové.  Tato událost ovšem ani zdaleka nebyla poslední katastrofou, kterou místní sopka způsobila, neboť k dalšímu velkému sopečnému výbuchu zde došlo v roce 186 př. n.l. Tato erupce prakticky zničila většinu povrchu Severního ostrova a přispěla k rozšíření plochy jezera. Přestože Nový Zéland v té době nebyl obydlen (první Maoři sem dorazili až kolem roku 1280 n.l.), je možné explozi sopky poměrně přesně datovat a to podle záznamů starých Římanů a Číňanů, kteří v té době zaznamenali zvláštní potemnění a zčervenání oblohy. Datum erupce je navíc podloženo i rozbory ledu z Grónského ledovce, který v příslušné vrstvě obsahuje částečky sopečného prachu a popela. V současné době je sopka považována na spící, a je tedy prakticky jisté, že jednoho dne opět vybuchne. Je ovšem nemožné určit přesný termín příští erupce, ani to, jak bude tato erupce silná. Může to tedy být za dalších několik set let, příští rok…anebo zítra…