Jižní Shetlandy
- kategorie: souostroví
- poloha: 65°56′ j.š., 60°39′ z.d.
- stát: zámořské území Velké Británie
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 13.11. 2016
Jižní Shetlandy představují řetězec 11 větších a celé řady menších ostrovů a ostrůvků táhnoucích se v délce přibližně 540 km podél západního pobřeží Antarktického poloostrova, od kterého jsou odděleny Bransfieldovou úžinou. Z geologického hlediska představují vrcholky podmořského vulkanického hřbetu spojujícího Antarktidu s Jižní Amerikou. Jeho vývoj započal ve druhohorách a pokračoval až do starších třetihor. Souostroví bylo objeveno v roce 1819 britským lovcem tuleňů Williamem Smithem, který jej rovněž prohlásil za britské teritorium. Zprávy o bohatých lovištích způsobily, že se sem záhy vydaly výpravy mnoha dalších lovců, kterým se během pár let podařilo zdejší kolonie tuleňů doslova zdecimovat. V roce 1820 sem pak připlula i výprava britského královského námořnictva pod velením Edwarda Bransfielda (po němž je pojmenován již výše zmíněný průliv), která zde prováděla geografický průzkum ostrovů a měření zemského magnetismu. Ostrovy byly tehdy pojmenovány jako „Nová Jižní Británie“, avšak záhy byly přejmenovány na svůj současný název. Jižní Shetlandy nebyly nikdy trvale obydleny, avšak několikrát se staly dějištěm boje o přežití trosečníků ze ztroskotaných lodí. Prvním takovým případem byl příběh neúspěšné antarktické expedice Ernesta Sheckletona, při níž byla loď výpravy – Endurance – rozdrcena ledem a její posádka musela podniknout strastiplnou a nesmírně nebezpečnou cestu na Novou Georgii. Jednou ze zastávek na této cestě se stal i zdejší ostrůvek Elephant Island. Podruhé posloužily zdejší ostrovy jako útočiště pro trosečníky z lodi Lord Melville, která zde ztroskotala roce 1921. Námořníci zde museli přečkat zimu, a jednalo se tak o první (byť ne zcela dobrovolné) přezimování v Antarktidě. V současnosti se na tomto souostroví nachází celá řada výzkumných polárních stanic (své základny zde má Argentina, Bulharsko, Brazílie, Chile, Čína, Ekvádor, Jižní Korea, Peru, Polsko, Rusko, Španělsko, Urugay a USA). Zajímavostí je v tomto ohledu soukromá polární stanice Eco-Nelson vybudovaná v roce 1988 na ostrově Nelson českým polárníkem a cestovatelem Jaroslavem Pavlíčkem. Naprostým unikátem celého souostroví je ovšem ostrov Deception Island, který si můžeme prohlédnout v levém dolním rohu snímku. Ostrov je tvořen zatopenou vulkanickou kalderou o rozměrech přibližně 8 x 5 km, která je na jednom místě propojena s volným mořem. Díky tomu byla již od samých začátků využívána jako bezpečný přístav využívaný nejprve lovci tuleňů a později (na začátku 20. století) velrybáři, kdy zde byla dokonce vybudována továrna na zpracování ulovených velryb. Sopka, která tuto kalderu vytvořila, je dodnes činná (k poslední erupci zde došlo v roce 1970). Ze dna laguny neustále vyvěrají horké termální prameny, které lokálně zvyšují teplotu okolní vody tak, že se zde dá i koupat. Proto je toto místo oblíbenou zastávkou okružních výletních plaveb kolem Antarktidy.