Kilauea
  • kategorie: sopka
  • poloha: 19°24′ s.š., 155°16′ z.d.
  • stát: Havajské ostrovy, Spojené státy americké
  • družice: Sentinel-2
  • datum pořízení snímku: 24.12. 2017

Kilauea je jednou z pěti štítových sopek tvořících největší z Havajských ostrovů – Hawaii (díky své rozloze známý též jako „Big Island“). Ve staré havajštině její název znamená „stříkat“, což bezpochyby souvisí s charakterem zdejších velmi častých vulkanických erupcí, při nichž někdy sopka vytváří mohutné lávové fontány. Z hlediska počtu zaznamenaných erupcí je pak Kilauea považována za vůbec nejaktivnější sopku na světě. A není divu neboť z jejího sopouchu Pu’u O‘o  od roku 1983 prakticky nepřetržitě vytéká řídká bazaltová láva, která ve větších či menších proudech překonává vzdálenost zhruba 10 km, po nichž svou pouť končí v oblacích moře a páry na pobřeží Tichého oceánu. Tímto způsobem se rozloha ostrova Hawaii od začátku poslední erupce vulkánu zvětšila o přibližně 123 km2. Kromě výlevů lávy ze sopouchu Pu’u O’o došlo v roce 2008 k obnovení sopečné činnosti také v kráteru Halemaumau ležícím v oblasti hlavní kaldery sopky. Právě v jeho nitru se pak ukrývá jedno z pouhých sedmi lávových jezer, která se v současnosti na Zemi vyskytují. V minulosti byla Kilauea považována pouze za jakousi vedlejší odnož nedaleké Mauna Loy, avšak později bylo prokázáno, že jde ve skutečnosti o dva samostatné vulkány. O intenzitě sopečné aktivity svědčí mimo jiné i fakt, že v současné době až 90 % masivu sopky tvoří horniny mladší než 1000 let. První zdokumentovaná erupce se zde odehrála v roce 1823, nicméně známy jsou i erupce z doby těsně po příchodu Evropanů na Havajské ostrovy např. z roku 1790, při níž hlavní kaldera dostala přibližně současný tvar. Kromě erupcí v letech 1790, 1823 a 1832 došlo ke zvýšené aktivitě vulkánu v roce 1840. Erupce tehdy trvala 26 dní, během nichž se uvolnilo až 265 milionů kubických metrů lávy. Žhnoucí láva prý tehdy vydávala takovou záři, že i v Hilu bylo možné i v noci číst noviny. Další erupce se odehrály v letech 1868, 1877, 1884 – 1885, 1894 a 1918 – 1919, kdy došlo k vytvoření již zmíněného lávového jezera v kráteru Halemaumau (které se tehdy několikrát vyprázdnilo a posléze opět naplnilo). Po erupci v letech 1921 – 1923 došlo v roce 1934 k dočasnému přerušení sopečné činnosti, které trvalo až do roku 1952, kdy se Kilauea opět probudila k životu a vytvořila lávovou fontánu vysokou až 245 metrů. V roce 1959 proběhla další erupce, jejíž hlavní část se odehrála v jedné z bočních kalder, kdy lávové fontány dosáhly maximální výšky 320 metrů. V závěrečné části erupce pak byl zaznamenán vůbec nejintenzivnější lávový výlev, při kterém láva ze sopky vytékala v objemu 1,45 milionu m3 za hodinu! Současné období aktivity sopky započalo 3.1. 1983 a pokračuje až doposud.