Kiruna

kategorie: město
poloha: 67°51′ s.š., 20°14′ v.d.
stát: Švédsko
družice: Sentinel-2B
datum pořízení snímku: 21.6. 2020

Příběh severočeského města most, které muselo v průběhu 60. – 80. let 20. století ustoupit těžbě hnědého uhlí a přesunout se „z místa na místo“ zná asi každý. Podobná událost však ve světě není ani zdaleka ojedinělá. Jedním z podobných případů je například nejsevernější švédské město Kiruna nacházející se asi 200 kilometrů za polárním kruhem. Toto město se proslavilo obrovskými zásobami jedné z nejkvalitnějších železných rud na světě, neboť se rozkládá na úpatí dvojice hor tvořených z takřka čistého magnetitu. Poprvé bylo toto místo trvale osídleno teprve v průběhu 17. století. Od té doby se také datují počátky těžby rudy, jenž začalo nabírat na rozsahu po založení těžební společnosti LKAB v roce 1890. Protože vytěžená ruda by byla k ničemu, pokud by se nedostala tak říkajíc „do světa“, byla v roce 1898 postavena železnice spojující místní doly s norským přístavem Narvik (který díky působení teplého Golfského proudu na rozdíl od švédských přístavů v Botnickém zálivu v zimě nezamrzá). Vlastní město Kiruna pak bylo založeno v roce 1900 a v současnosti zde žije přibližně 20 000 obyvatel. Intenzita těžby je přitom taková, že se zde denně vytěží tolik železné rudy, že by z ní šlo (údajně) postavit 6 Eiffelových věží. Proto bylo jen otázkou času, kdy se neustále rozšiřující důl dostane až k okraji města a bude nutné řešit, co dál. K tomu došlo v roce 2004, kdy bylo rozhodnuto, že se celé město přestěhuje o přibližně 3 kilometry (s tímto krokem pak souhlasilo 96 % místních obyvatel). Stěhování města by mělo probíhat do roku 2032, přičemž starší (či nějak zajímavé) budovy budou přeneseny na nové místo, zatímco zbytek města bude zbourán a následně znovupostaven. Paralela se severočeským Mostem je skutečně silná, neboť i zde bude ústředním bodem celé akce přestěhování kostela (postaveného v roce 1912 z iniciativy ředitele těžební společnosti Hjalmara Lundbohma), jenž je naplánováno na rok 2025.