ledovce Mýrdalsjökull a Eyjafjallajökull
- kategorie: ledovce, sopka
- poloha: 63°38′ s.š., 19°09′ z.d.
- stát: Island
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 30.8. 2017
Ledovec Mýrdalsjökull („Ledovec v bažinatém údolí“), který na snímku vidíme vpravo, se nachází v jižní části Islandu. Svou rozlohou 596 km2 je čtvrtým největším ledovcem na Islandu. Pod jeho příkrovem se ukrývá jedna z nejznámějších a současně i nejaktivnějších islandských sopek Katla (1518 m n. m.), jejíž kráter má průměr kolem 10 km a hloubku mezi 500 – 700 metry. Katla vybuchuje poměrně pravidelně v intervalu 40 – 80 let. Od roku 930 bylo popsáno celkem 16 jejích erupcí, z nichž ta poslední v roce 1918 způsobila mohutnou ledovcovou povodeň (známou jako jökulhlaup) o průtoku 200 000 m3/s v jejímž důsledku došlo k posunutí pobřeží o 5 kilometrů. Sopečných erupcí zde pravděpodobně bylo ještě více, avšak ne všechny dokázaly prorazit ledový krunýř, a proto nebyly zaregistrovány. Od roku 1999 Katla vykazuje obnovení aktivity a podle vulkanologů může k jejímu výbuchu dojít prakticky kdykoliv. V levé části snímku si pak můžeme všimnout menšího ledovce Eyjafjallajökull („Ledovec ostrovních hor“) pokrývajícího plochu 100 km2. Také on ukrývá činný vulkán stejného jména, jehož vrchol se vypíná do výšky 1666 m n. m. V minulosti se sopka připomněla v letech 1821 – 1823, kdy její erupce sice nebyly nijak zvlášť silné, ale způsobily určité škody. Do obecného povědomí se však zapsala událostmi, které se odehrály roku 2010. Sopka se začala probouzet k životu již kolem Vánoc roku 2009. V únoru následovalo popraskání zemské kůry spojené se sérií zemětřesení. Celá událost vyvrcholila 14. dubna 2010, kdy došlo k výbuchu sopky, jenž do atmosféry vyvrhl obrovské mračno sopečného materiálu, v důsledku čehož musel být mezi 15. – 17.4. 2010 zcela uzavřen vzdušný prostor nad celou Evropou.
Věděli jste že…?
…Katla byla první sopkou u níž se vědcům podařilo určit množství unikajících sopečných plynů? Tak bylo zjištěno, že sopka do atmosféry vypustí přibližně 20 000 tun oxidu uhličitého denně, což je přibližně 1.5 násobek aktuálních emisí CO2 uhelné elektrárny Prunéřov.