Olgas – Kata Tjuta
- kategorie: hora, skalní útvar
- poloha: 25°17′ j.š., 130°44′ v.d.
- stát: Austrálie
- družice: Sentinel-2
- datum pořízení snímku: 17.3. 2020
Jako fata morgána se z rozpálené pouštní pláně australského Severního teritoria vynořuje 36 obřích skalních dómů, které cestovatel Ernest Giles, jenž je roku 1872 objevil, přirovnal k růžovým kupkám sena narovnaným vedle sebe. V jazyce původních obyvatel Austrálie byl tento útvar nazýván jako „mnoho hlav“. Giles chtěl skály původně pojmenovat podle botanika a geografa Ferdinanda von Muellera, který však tuto poctu odmítl, a tak byl útvar nakonec pojmenován podle velkokněžny a královny Olgy Nikolajevny Romanovové, manželky wüttemberského krále Karla I. (a dcery ruského cara Mikuláše I.). Nejvyšší skalní kopule dosahuje výšky 546 metrů nad okolní terén, a je tedy vyšší než mnohem známější Ayer’s Rock. Na rozdíl od ní však zdejší útvary nejsou vytvořeny čistým pískovcem, ale slepencem – tedy horninou skládající se z drobných kamínků (např. žuly, bazaltu apod.) stmelených dohromady. Zdejší útvary jsou ukázkovým příkladem tzv. ostrovních hor, jejichž původ sahá až do dávné historie vývoje Země. Tehdy, před 500 miliony let, se z původního mořského dna, na němž se postupně usazovaly sedimenty, vyvrásnilo pohoří. To pak bylo vystaveno dlouhému obrušování svých vrcholků, přičemž erodovaný materiál se usazoval při úpatí. Postupně tak byla většina pohoří těmito sedimenty doslova pohřbena, a nad úroveň terénu zůstaly vyčnívat jen úplně nevyšší vrcholky – které zde vidíme dodnes.