Ladožské jezero
- charakter: jezero
- poloha: 60°15′ s.š., 32°21′ v.d.
- stát: Rusko
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 4.4. 2019
Ladožské jezero, jehož zamrzlou hladinu vidíme na snímku, se nachází v severozápadním cípu evropské části Ruska, kde tvoří hranici tzv. Karelské šíje – tedy úzkého pruhu území táhnoucího se mezi Petrohradem a územím Finska. Svou rozlohou 17 700 km2 se jedná o největší jezero v Evropě (a 14. největší na světě). Původní název jezera údajně pochází ze staré finštiny, z výrazu označujícího buď moře, nebo bažinu. Později (od 9. století), bylo známé jako Něvské jezero (podle řeky Něvy, které z něj vytéká). Svůj současný název pak získalo roku 1228, kdy se území v jeho okolí dostalo pod kontrolu Novogradského knížectví. Zajímavý je i vývoj jezera, které bylo ještě na konci poslední doby ledové (tj. přibližně před 10 000 lety) součástí (dnešního) Baltského moře, jenž však v té době bylo samo také uzavřeným jezerem zásobovaným vodou z tajícího pevninského ledovce. Ústup pevninského ledovce po skončení doby ledové ledovce současně znamenal značné odlehčení terénu (tvořeného tzv. Baltským štítem), který se začal následně doslova vynořovat nad původní úroveň (tento pohyb mimochodem pokračuje dodnes rychlostí kolem 8 mm/rok). Díky tomu postupně došlo k odškrcení Ladožského jezera od dnešního Baltského moře. Ladožské jezero se rovněž stalo součástí hned několika důležitých vodních cest – jednak tzv. Bělomořsko-baltské cesty (propojující systémem umělých kanálů Bílé a Baltské moře), a dále pak cesty propojující Baltské moře s Volhou. Historie tohoto projektu se začala psát již v době vlády Petra I. v roce 1709, který pochopil význam spojení tehdejšího hlavního města Petrohradu s vnitrozemskými částmi ruské říše. Za druhé světové války se okolí jezera stalo významným bojištěm, kdy se zde nejprve (1939 – 1940) odehrála tzv. zimní válka mezi Finskem a SSSR (jejímž výsledkem bylo posunutí hranic Finska na sever). Později, po napadení SSSR Německem v roce 1941, vedla během tzv. leningradské blokády přes zamrzlou hladinu jezera tzv. cesta života (jednalo se o jediné možné spojení obleženého Petrohradu, tehdy již ovšem Leningradu, se zbytkem SSSR).