Ostrov Robinsona Crusoe
- kategorie: ostrov
- poloha: 33°38′ j.š., 78°51′ z.d.
- stát: Chile
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 3.1. 2020
Robinson Crusoe (v originále „Život a zvláštní podivná dobrodružství Robinsona Crusoa, námořníka z Yorku“) dodnes patří k jedněm z nejoblíbenějších dobrodružných románů. Příběhy námořníka, který se po ztroskotání lodi ocitne sám na pustém ostrově, kde si musí zařídit živobytí a postupně překonávat celou řadu nástrah, fascinují čtenáře i dnes více než 300 let po svém sepsání. Pro mnohé pak bude možná překvapením, že příběh Robinsona Crusoa není úplnou fikcí, ale byl inspirován skutečným příběhem, který se odehrál na počátku 18. století na ostrově, který si můžeme prohlédnout na snímku. Pojďme si tedy alespoň krátkosti popsat příběh „skutečného Robinsona“ – muže, který se stal předobrazem románového hrdiny. Alexander Selkirk patřil k problematickým mladíkům, neboť často vyvolával různé spory a 19 letech proto uprchl na moře. V roce 1703 se přidal k výpravě námořního kapitána Williama Dampiera, který byl pirátem, ale současně i významným námořním objevitelem. Dampier v průběhu svých námořních výprav napadal a drancoval španělské osady na americkém pobřeží a později se dostal i do čínských vod a do Austrálie. Během svých plaveb pořizoval mapy a kresby míst, která navštívil a zážitky ze svých cest zpracovával literárně. Tyto příběhy pak byly vydány v jeho stěžejním díle „Nová cesta kolem světa“ (z roku 1697). Kromě map a kreseb pak Dampier v průběhu svých cest pořizoval i botanické a mineralogické sbírky. Pro jej můžeme považovat za jednoho z nejvýznamnějších námořních objevitelů své doby. Vraťme se ale zpět k Alexandru Selkirkovi. Jeho konfliktní povaha neustala ani na moři. Pro neshody s kapitánem byl nakonec Selkirk vysazen na opuštěný ostrov nacházející se v souostroví Juana Fernandéze přibližně 400 kilometrů na západ od pobřeží Chile. S sebou dostal pušku, sekyru, nůž, nádobu na vaření, oblečení a Bibli. Zpočátku doufal, že kolem popluje nějaká jiná loď, která jej zachrání, což se také dvakrát stalo. V obou případech se však jednalo o španělské lodě. Protože Španělsko bylo tou dobou s Anglií ve válce a navíc jak již víme sám Selkirk se pod velením Williama Dampiera účastnil pirátských přepadů španělských osad v Americe, znamenal příjezd španělských lodí pro Selkirka namísto záchrany spíše nebezpečí. Proto se Selkirk ukryl ve vnitrozemí ostrova, kde si zbudoval dvojici dřevěných chat. Obživu mu zajišťovaly zdivočelé kozy zanechané zde předchozími cestovateli, které se pro něj staly zdrojem mléka a masa. Když se jeho původní oblečení rozpadlo, zhotovil si nové z vydělaných kozích kůží. Dalším zdrojem obživy se pro něj stalo zdivočelé zelí a tuřín, které na ostrově rostly. Na ostrově tak Selkirk nakonec prožil zcela sám více než 4 roky. Záchrany se dočkal v roce 1709, kdy u ostrova zakotvila loď Duke kapitána Woodese Rogerse. Určitým paradoxem přitom je, že tato loď patřila k další výpravě pod velením Williama Dampiera – tedy stejného velitele jako v případě výpravy, která Selkirka na ostrově zanechala. Zpět do Anglie se Alexander Selkirk vrátil v roce 1711. Později se oženil a posléze se vrátil zpět na moře, kde u západního pobřeží Afriky v roce 1721 zemřel na žlutou zimnici. Jeho příběh se pak stal hlavní inspirací pro spisovatele Daniela Defoa, který jej zpracoval v již zmíněném románu Robinson Crusoe, jenž poprvé vyšel v roce 1719 (tedy ještě za Selkirkova život).
Věděli jste že…?
…ostrov se původně jmenoval Más a Tierra a na své současné jméno (Isla Robinsón Crusoe) byl pro podpoření cestovního ruchu přejmenován teprve v roce 1966?