Pitcarn Island
- kategorie: ostrov
- poloha: 25°04′ j.š., 130°06′ z.d.
- stát: zámořské území Velké Británie
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 5.4. 2020
Pitcarnův ostrov ztracený v nedozírných dálavách Tichého oceánu, se stal dějištěm jednoho z nejdramatičtějších příběhů mořeplavby, který námětem několikerého literárního i filmového zpracování. Tento příběh se začal odehrávat v roce 1787, kdy z anglického Portsmouthu vyplula pod velením kapitána Williama Blighta loď HMS Bounty, jejímž cílem byl tichomořský ostrov Tahiti. Výprava zde měla zajistit sazenice chlebovníku a dopravit je na Jamajku. Loď dorazila na Tahiti v nevhodnou dobu, a tak zde musela její posádka strávit půl roku. Zatímco služba u námořnictva byla v té době nesmírně tvrdá a kromě obecně špatných životních podmínek na lodích nebylo nikdy daleko z dnešního pohledu k velmi drakonickým trestům i za poměrně malé prohřešky, znamenal pobyt na Tahiti pro námořníky ztělesnění idylického života v ráji. Po vyplutí na zpáteční cestu se poměry na palubě ještě zpřísnily, což mělo vést k tomu, aby se posádka vrátila ke své obvyklé disciplíně. Namísto toho se však posádka vedená důstojníkem Fletcherem Christianem vzbouřila a kapitána Blighta společně s loajálními námořníky vysadila v otevřeném člunu na moře. Vzbouřenci se nejprve vrátili zpět na Tahiti, kde jich část zůstala. Ostatní se pod vedením Fletchera Christiana vydali společně s několika tahitskými ženami a muži dále, přičemž postupně zakotvili hned u několika ostrovů, z nichž však žádný nebyl vhodný k trvalému usazení. Nakonec dopluli k do té doby neobydlenému Pitcarnovu, kde loď zapálili a natrvalo se zde usadili. Jejich další osud byl po celých 18 let záhadou. Teprve v roce 1808 ostrov objevila americká velrybářská loď, která zde našla jednoho dospělého muže (Johna Adamse), 13 žen a 23 dětí. Jejich potomci žijí na Pitcarnově ostrově dodnes, přičemž všichni nosí v současné době pouze 5 různých příjmení (Christian, Warren, Young, Brown a Griffith) pocházející od původních vzbouřenců.
Věděli jste že…?
Kapitánu Williamu Blightovi se společně s ostatními vysazenými námořníky podařilo doplout k ostrůvku Tofua. Zde však byli námořníci při doplňování zásob napadení zdejšími domorodci, přičemž byl jeden z mužů zabit. Nakonec se mu a jeho mužům podařilo na otevřeném člunu během 41 denní plavby dosáhnout 6700 km (!) vzdáleného ostrova Timor – tehdejší holandské kolonie. Po návratu do Anglie byla kapitánu Blightovi svěřeno nová výprava za sazenicemi chlebovníku. Později se stal guvernérem Tasmánie, kde v roce 1804 musel čelit nové vzpouře vyvolané pokusem o změnu v přídělech alkoholu místním vojákům. William Blight zemřel v Anglii v roce 1817 ve svých 64 letech.
Britská admiralita vypravila na Tahiti trestnou výpravu, která měla pokud možno pochytat a přivést před soud vzbouřence z lodi Bounty. Tak se také stalo. Vzbouřenci, kteří se rozhodli zůstat na Tahiti, byli po připlutí britské fregaty Pandora dopadeni. Loď však při návratu ztroskotala, přičemž kromě mnoha jejích námořníků zahynuli i 4 zajatci. Zbylých 10 mužů bylo po návratu do Anglie postaveno před soud. Čtyři z nich byli shledáni nevinnými, zbylých šest bylo odsouzeno k smrti. Tři z těchto mužů nakonec dostali královskou milost, avšak tři další byli popraveni.
Idylicky neprobíhal ani život druhé části vzbouřenců, která se usídlila na do té doby opuštěném Pitcarnově ostrově. Mezi obyvateli začalo vzrůstat napětí vyvolané především tím, že se muži z Bounty začali chovat k Tahiťanům jako ke svým otrokům. Toto napětí vyústilo v revoltu Tahiťanů, kteří v roce 1793 povraždili pět z devíti vzbouřenců, mezi nimi i Fletchera Christiana.