Bahamas Banks: true color
Bahamas Banks: Coastal (443 nm)
Bahamas Banks: VIS-B (490 nm)
Bahamas Banks: VIS-G (560 nm)
Bahamas Banks: VIS-R (665 nm)
Bahamas Banks: Red Edge (705 nm)
Bahamas Banks: Red Edge (740 nm)
Bahamas Banks: Red Edge (783 nm)
Bahamas Banks: NIR (865 nm)
Bahamas Banks: Cirrus (945 nm)
Bahamas Banks: SWIR-1 (1610 nm)
Bahamas Banks: SWIR-2 (2190 nm)
Bahamas Banks
- kategorie: oceán
- poloha: 25°00′ s.š., 76°28′ z.d.
- stát: Bahamy
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 27.2. 2020
Družicové snímky máme povětšinou intuitivně spojeny se studiem zemského povrchu (nyní ve smyslu souše). Ve skutečnosti však družicové snímky ani zdaleka nemusejí sloužit jen ke sledování pevniny, ale za určitých okolností si jejich pomocí můžeme prohlédnout i útvary ukrývající se na mořském dně. Tak je tomu i v případě, na který se právě díváme a kde vidíme struktury nacházející se v oblasti Bahamas Banks, představující zbytky kdysi výrazného pohoří, jenž se postupem času ponořilo pod hladinu oceánu. Voda je totiž pro světlo průhledným prostředím, a tak v místech kde není velká hloubka, můžeme skrze vodní sloupec sledovat například soustavy korálových útesů a jiných podmořských útvarů. Přitom platí, že čím kratší vlnovou délku světlo má (tj. je „modřejší“), tím je pro něj voda průhlednější. Na ukázce vidíme totéž území zachycené v jednotlivých spektrálních pásmech senzoru družice Sentinel-2. Na první pohled je zřejmé, že podmořské útvary (nacházející se v tomto případě v hloubce mezi 2 – 4 m) jsou nejlépe viditelné v „ultramodrém“ (tzv. Coastal) případně modrém (VIS-B) spektrálním pásmu, zatímco s rostoucí vlnovou délkou záření se z obrazu vytrácejí, až na přechodu mezi červenou částí viditelného spektra a blízkým infračerveným zářením mizí úplně, neboť záření v infračervené části světla je na rozdíl od viditelného záření vodou téměř kompletně pohlcováno.