polární záře (27.2. 2023)
- kategorie: kosmické jevy
- poloha: 63°00′ s.š., 14°00′ v.d.
- stát: Severní Evropa, Severní Amerika
- družice: NOAA-20
- datum pořízení snímku: 27.2. 2023
Polární záře (Aurora) patří bezpochyby k jedněm z nejvíce ohromujících přírodních úkazů. Její vznik souvisí s interakcí částic tzv. slunečního větru (proud elektricky nabitých částic uvolňovaných ze Slunce) se zemskou magnetosférou. Za normálních okolností narážejí tyto částice na zemské magnetické pole a následně jsou odkláněny do meziplanetárního prostoru. Magnetické pole Země tak působí jako jakýsi obrovský štít chránící naši planetu před přímým působením částic slunečního větru. Při vyšší rychlosti slunečního větru však dochází k poruchám a deformacím geomagnetického následkem čehož nabité sluneční částice pronikají podél magnetických siločar do horních vrstev zemské atmosféry (ve výškách od 80 do 200 km), kde následně způsobují excitaci nebo ionizaci atomů kyslíku, čímž je emitováno záření o vlnové dálce 558 nm nebo 630 nm. Proto mají polární záře modro-zelenou (v prvním případě) nebo červenou (ve druhém případě) barvu. Nejčastěji jsou polární záře viditelné v oblastech vzdálených 10 – 20° od zemských magnetických pólů (jejichž poloha ovšem neodpovídá pólům zeměpisným). Při vyšší intenzitě slunečního větru (například v důsledku silných slunečních erupcí) se může oblast viditelnosti polárních září posunout až do středních zeměpisných šířek (a ve zcela mimořádných případech až do rovníkových oblastí). Právě k takové situaci došlo v pondělí 27.2. 2023, kdy Zemi zasáhl oblak slunečních části uvolněných během sluneční erupce o několik dní dříve (24.2. 2023). Vzniklou polární záři bylo možné pozorovat i z Česka. Stejně tak ji ovšem z oběžné dráhy zaznamenala americká meteorologická družice NOAA-20, vybavená senzorem VIIRS (Visible and Infrared Imaging Radiometer Suite), který je (mimo jiné) uzpůsoben i k pořizování nočních snímků Země. Na snímcích pořízených během dvou po sobě následujících přeletech družice NOAA-20 proto můžeme vidět nejenom světla nočních měst, ale právě i polární záři, která zde vypadá jako zářící oblaka. Všimnout si můžeme toho, že v prvním případě (2:00 UTC) byla nejvyšší intenzita polární záře koncentrována do oblasti jihovýchodně od Islandu (tedy na úrovni přibližně 63° s.š.). Na druhém snímku (pořízeném o přibližně 90 minut později ve 3:42 UTC) pak vidíme polární záři jako jasný pás táhnoucí se od středního Norska přes oblast mezi Islandem a Britskými ostrovy (přibližně na úrovni 61 ° s.š.) až k jižnímu pobřeží Grónska. I když byla polární záře nad Evropou velmi výrazná, ještě intenzivnější byla nad americkým kontinentem, o čemž se můžeme přesvědčit prostřednictvím snímků z dalších tří přeletů družice NOAA-20 (z 5:24, 7:06 a 8:48 UTC). Aurorální pás se táhl přes poloostrov Labrador a následně sestoupil hluboko na jih až na úroveň hranic mezi Spojenými státy a Kanadou (tedy přibližně na 52 ° s.š.).