Rossův šelfový ledovec
- kategorie: ledovec
- poloha:
- stát: Antarktida
- družice: 78°37′ j.š., 164°30′ z.d. [1], 81°17′ j.š., 163°58′ z.d.
- datum pořízení snímku: 13.12. 2016
V roce 1841 se k pobřeží Antarktidy vydala výprava, jejímž hlavním cílem bylo dosažení jižního magnetického pólu Země. Velení této výpravy bylo svěřeno jednomu z nejzkušenějších britských polárníků Jamesi Clarku Rossovi, který o deset let dříve (tj. v roce 1831) během své v pořadí již šesté výpravy do Arktidy objevil polohu severního magnetického pólu. Při své plavbě směrem k jihu však výprava narazila na nepřekonatelnou ledovou bariéru, která její další postup zastavila. Dnes již víme, že se jedná o rozsáhlá šelfový ledovec táhnoucí se v délce přibližně 970 kilometrů podél západního pobřeží Antarktidy mezi Zemí Marie Byrdové a Viktoriinou zemí. Svou rozlohou kolem 487 000 km2 (odpovídající například velikosti Turkmenistánu) je největším útvarem svého druhu na světě. Vzniká postupným spojováním pevninských a údolních ledovců z okolí jižního pólu. Jeho čelo tvoří takřka kolmá 15 – 90 metrů vysoká stěna, jenž je onou již zmíněnou „velkou ledovou bariérou“, kterou si můžeme prohlédnout na prvním snímku. Celkově je však mocnost zdejšího ledu mnohem vyšší a v nejsilnějších místech dosahuje hodnot až kolem 750 metrů. Led se do určité míry chová jako plastická hmota, avšak po překročení kritické hranice (například v důsledku nutnosti překonávat nějakou překážku) se začne lámat a vytvářet soustavy ledovcových trhlin (tzv. crevasses) podobné těm, které si můžeme prohlédnout na druhém snímku. V tomto případě se díváme na místo, kde ledovec překonává pobřeží pevniny a dostává se nad volnou hladinu oceánu. Původně byl tento rozsáhlý ledový masiv svým objevitelem pojmenován jako „Ledovec královny Viktorie“, svůj současný název, připomínající naopak osobnost Jamese Clarka Rosse, pak získal v roce 1956.