Scapa Flow
- kategorie: laguna, záliv
- poloha: 58°53′ s.š., 3°02′ z.d.
- stát: Velká Británie
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 10.10. 2018
Vodní plocha známá jako Scapa Flow je téměř dokonale obklopena okolními ostrovy a s volným mořem ji tak spojuje jen několik úzkých průlivů. Strategické poloha na severu Britských ostrovů (umožňující například poměrně snadnou kontrolu přístupu z Baltského moře do Atlantiku) a současně snadná bránitelnost předurčily toto místo k funkci hlavní základny britského královského námořnictva (Royal Navy). Po podepsání příměří na konci první světové války sem 21. listopadu 1918 připlula zbývající část německého válečného loďstva (čítající stále na 50 plavidel), aby zde byla internována až do uzavření definitivní mírové smlouvy. Když se německý kontraadmirál Ludwig von Reuter dozvěděl, že jeho loďstvo bude podle podmínek Versailleské mírové smlouvy předáno do rukou států tzv. Dohody, vyslal 21. června roku 1919 tajný signál k potopení lodí vlastními posádkami. Podruhé se toto místo zapsalo do historie za druhé světové války. Po jejím vypuknutí v září 1939 byla ostraha základny výrazně posílena. Všechny přístupové kanály byly buď zcela zataraseny vraky starých lodí a ty, které byly potřeba k udržení lodního provozu, byly opatřeny protiponorkovými sítěmi. V noci ze 13. na 14. října roku 1939 se však základnou rozlétl ohlušující výbuch, při kterém vyletěla do povětří bitevní loď Royal Oak. Zmatená posádka základny si nejprve myslela, že muselo jít o nehodu či sabotáž. Teprve později se ukázalo, že šlo o jednu z nejodvážnějších operací druhé světové války. Za potopení bitevní lodi totiž ve skutečnosti mohla německá ponorka U-47. Jejímu kapitánovi Günteru Prienovi se díky dokonalé znalosti střídání přílivu a odlivu a směru mořských proudů v okolí základny podařilo zcela nepozorovaně proklouznout přes všechna bezpečností opatření v přístupových kanálech a přímo uprostřed základny odpálit torpéda. Ponorka U-47 pak taktéž zcela nepozorovaně ze základny unikla na volné moře, aby se úspěšně vrátila na svou základu do Německa. Günter Prien se stal jedním z nejúspěšnějších ponorkových es druhé světové války a na svém kontě postupně nasbíral 30 potopených lodí o celkové tonáži přes 200 000 BRT. 7. března roku 1941 se ponorka U-47 zúčastnila útoku na spojenecký konvoj obchodních lodí. Při tom ale byla napadena a zničena hlubinnými minami z doprovodných torpédoborců. Celá posádka přitom zahynula. Mnoho filmů zaměřujících se na tématiku bitvy o Atlantik, vytváří dojem neohrožených a nepolapitelných bojovníků tiše číhajících v hlubinách na svou kořist. Toto postavení ponorky v první a ještě na počátku druhé světové války měly, neboť díky prakticky úplné absenci odpovídajícího protiponorkového vybavení na straně obchodních plavidel se skutečně jednalo o zbraň, proti které téměř nebylo obrany. Postupem času se ovšem situace začala rychle měnit. Obchodní lodě byly stále více organizovány do konvojů střežených dobře vyzbrojenými doprovodnými plavidly, která byla navíc stále více podporována ze vzduchu. Tak se z lovců stala náhle kořist. Služba na ponorce proto představovala (mírně řečeno) značný hazard, hraničící téměř se sebevraždou. Ze 40 000 německých námořníků, sloužících během druhé světové války na ponorkách, se jich 30 000 nevrátilo (a dalších 5000 upadlo do zajetí)…