Tambora
  • kategorie: sopka
  • poloha: 8°14′ j.š., 117°59′ v.d.
  • stát: Indonésie
  • družice: Sentinel-2B
  • datum pořízení snímků: 2.9. 2019

Výbuch sopky Vesuv, který v roce 79 zničil města Pompeje a Herculaneum, je pro nás Evropany synonymem vulkanické katastrofy. Tato událost je však ve skutečnosti naprosto ničím ve srovnání s tím co způsobila sopka Tambora nacházející se na indonéském ostrově Sumbawa. V roce 1815 zde došlo k sopečnému výbuchu, který je považován za největší, nejsilnější a nejničivější sopečnou erupci v zaznamenané historii lidstva. Tento výbuch vyvrhl do zemské atmosféry na 150 km3 (!) sopečných pyroklastických materiálů a 180 milionů tun aerosolu kyseliny sírové. Spad sopečného popela zasáhl území i ve vzdálenosti 1300 km od sopky (byl zaznamenán například na Madagaskaru) a ještě 65 kilometrů od vulkánu se pod jeho tíhou údajně propadaly střechy domů. Síla výbuchu byla taková, že jej bylo slyšet i ze vzdálenosti 2700 kilometrů. Exploze zahubila prakticky vše živé v okruhu 80 kilometrů. Celkem si tato katastrofa vyžádala na 92 000 obětí, avšak ani to nebylo ještě zdaleka všechno. Sopečný prach při výbuchu vystoupal až do stratosféry, kde se ještě dlouhou dobu držel. Následkem toho došlo k dramatické změně klimatu, kdy rok 1816 je znám jako „rok bez léta“. Severní Amerikou se například v květnu toho roku prohnala sněhová bouře, která zničila prakticky veškerou úrodu (v Quebecu tehdy údajně napadlo až 30 cm sněhu). Podobné úkazy pak zažila i Evropa. Změny klimatických charakteristik způsobené výbuchem této sopky se začaly vracet k normálu teprve na přelomu 19. a 20. století. Na úplný závěr ještě dodejme, že sopka dosahovala před výbuchem výšky přes 4300 metrů. Během erupce se ale vrchol sopky zhroutil a na jeho místě zůstala obrovská 7 kilometrů široká kaldera (kterou můžeme vidět i dnes). Výška hory se tak snížila na současných 2850 m n. m.

Věděli jste že…?

…v důsledku hrozícího hladomoru museli lidé v Evropě porazit nejen dobytek, ale i téměř všechny koně, kteří tehdy představovali jeden z hlavních dopravních prostředků? Tato situace pak přivedla Karla Dreise k sestavení stroje známého jako „draisina“, která je předchůdcem dnešního jízdního kola.