jezero Titicaca
- kategorie: jezero
- poloha: 15°44′ j.š., 69°29′ z.d.
- stát: Bolívie, Peru
- družice: Landsat-8
- datum pořízení snímku: 11.7. 2020
Svou rozlohou 8562 km2 je Titicaca největším sladkovodním jezerem v Jižní Americe. Nachází se na Andské náhorní plošině Altiplano, přičemž zasahuje na území Peru (západní část) a Bolívie (východní část). Z historického hlediska se jedná o pozůstatek mnohem většího jezera Ballivián, které zde existovalo na konci pleistocénu. Toto jezero se posléze rozpadlo na několik částí, z nichž některé nakonec zcela zanikly (jako například solná pánev Salar de Uyuni), zatímco jiné přečkaly až do současnosti. Jezero Titicaca pak tvoří největší součást někdejšího „prajezera“, přičemž vyplňuje tektonickou propadlinu, která zde vznikla na přelomu starších a mladších třetihor (v oligocénu a miocénu). Díky tomu dosahuje jezero (na rozdíl od jiných podobných jezer v oblasti Altiplana) poměrně velké hloubky 283 metrů. Do jezera pak ústí celkem 25 řek, avšak ven vytéká pouze jedna jediná. Ta navíc odvádí jen zhruba 10 % objemu vody, která do jezera přitéká, zatímco zbytek „mizí“ výparem. Jezero Titicaca je známé především díky tomu, že se jedná o nejvýše položenou (3812 m n. m.) vodní plochu, na níž je provozována pravidelná komerční lodní doprava – a to již od roku 1870. Další zajímavostí, která jezero proslavila, jsou uměle vytvořené rákosové ostrůvky, na nichž žijí indiáni kmene Uru. V současnosti bychom zde takových ostrůvků našli kolem 120. Zatímco původně byly situovány poblíž středu jezera, po ničivé bouři, která zde udeřila v roce 1986, se přesunuly blíže k pobřeží do oblasti v okolí peruánského přístavního města Puna. Kromě těchto umělých ostrůvků však na jezeře můžeme najít celou řadu ostrovů přirozeného původu. Z nich můžeme jmenovat například Isla del Sol nebo Isla de la Luna, na nichž je možné spatřit pozůstatky staveb připomínající zaniklou kulturu Inků.