Velká jezera

kategorie: jezera (Hořejší j., Huronské j., Michiganské j., Erijské j., j. Ontario)
poloha: 46°01′, s.š., 84°39′ z.d.
stát: Spojené státy americké, Kanada
družice: Sentinel-3A
datum pořízení snímku: 14.3. 2021

Takzvaná Velká jezera (Great Lakes) představují soustavu vodních ploch rozkládajících se v Severní Americe při hranicích Spojených států a Kanady (přibližně 2/3 plochy jezer se nachází na území Spojených států a zbylá 1/3 pak na území Kanady). Z historického hlediska začala první etapa objevování této oblasti v roce 1535, kdy francouzský mořeplavec a objevitel Jacques Cartier doplul po řece sv. Vavřince do míst, kde dnes leží Montreal. Zde se setkal s příslušníky kmene Irokézů, kteří ho odvedli na své shromaždiště, jemuž ve svém jazyce říkali „Canada“. Tento název se pak záhy ujal pro celou zemi. Cartier však v další cestě nepokračoval. Pokračovali však jiní, mezi nimi i Samuel Champlain – francouzský geograf, kartograf a cestovatel, který v roce 1615 jako první dosáhl Velkých jezer. Ta byla dále zkoumána Jeanem Nicoletem, který se domníval, že by tudy mohla vést cesta na západní pobřeží Ameriky, a odtud pak dále do Asie. Významným mezníkem v objevování oblasti Velkých jezer byla cesta dalšího Francouze René Roberta Cavelier de La Salle, který nechal v roce 1679 postavit v oblasti Niagary plachetnici Le Griffon, s níž pak podniknul průzkumnou plavbu po jezerech. Při své celkové ploše 245 200 km² představují Velká jezera plošně nejrozsáhlejší soustavu jezer na světě, v nichž je soustředěno 21 % světových zásob sladké vody (a 84 % sladké vody v Severní Americe), což je jen o málo méně, než v sibiřském jezeře Bajkal. Největší z těchto jezer (Hořejší jezero) má samo o sobě rozlohu 82 400 km² a je tedy větší než celé Česko. Není proto divu, že se Velkým jezerům někdy přezdívá „vnitrozemské moře“, neboť podobně jako na moři zde nelze dohlédnout na druhý břeh, existuje zde pobřežní vlnění (příboj) a dokonce se tu projevuje příliv a odliv (i když jen nepatrně). Do jezer ústí řádově několik stovek řek, zatímco ven vytéká řeka sv. Vavřince, která jezera spojuje s Atlantským oceánem a která představuje důležitou spojnici pro lodní dopravu. Soustava Velkých jezer byla vytvořena přibližně před 14 000 lety při ústupu kontinentálního ledovce, který se sem rozšířil z Arktidy v průběhu poslední doby ledové. Ledovec při svém pohybu přetvořil původní údolí, z nichž tak vznikly pánve, jenž byly následně zaplněny tavnou vodou. Zajímavostí přitom je, že zatímco čtyři z celkových pěti jezer mají hloubku přes 200 metrů, poslední páté jezero (konkrétně se jedná o Erijské jezero) je výrazně mělčí, neboť jeho maximální hloubka dosahuje pouze 64 m – což je mimochodem pěkně vidět i na snímku. Intenzivní lodní doprava a koncentrace průmyslových podniků na březích jezer však vedla k velmi silnému znečištění těžkými kovy, zemědělskými hnojivy a průmyslovými splašky. Zajímavé je, že první důsledky znečišťování jezer byly pozorovány již v roce 1880. Nejhorší situace nastala v průběhu 30. – 70. let 20. století, kdy ekosystém několika jezer doslova zkolaboval. V roce 1972 bylo proto přijato několik klíčových zákonů, díky nimž se situace začala postupně zlepšovat.

Věděli jste že…?

…z pěti Velkých jezer jen jediné (Michiganské) leží celou svou plochou na území Spojených států?

…Velká jezera mají funkci obřího tepelného akumulátoru, díky čemuž mají výrazný vliv na okolní klima? Přes léto voda v jezerech absorbuje teplo, kterým v zimě ohřívá své okolí. Ve srovnání s jinými místy v Severní Americe na stejné zeměpisné šířce jsou proto pro okolí Velkých jezer charakteristická chladnější léta, avšak teplejší zimy.

…Velká jezera většinou ani přes zimu nezamrzají?