Země Františka Josefa
- kategorie: souostroví
- poloha: 80°51′ s.š., 56°27′ v.d.
- stát: Rusko
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 9.7. 2019
Země Františka Josefa (Земля Франца-Иосифа) se rozkládá na rozhraní Barentsova moře a Severního ledového oceánu. Toto souostroví je tvořeno 192 ostrovy o celkové rozloze přibližně 16 000 km2. Svou polohou se jedná o nejseverněji položenou oblast, která geograficky patří k Evropě, neboť nejsevernější bod Rudolfova ostrova se nachází jen 920 km od severního pólu. Ostrovy byly poprvé objeveny v roce 1865 norským kapitánem Nilsem Fredrikem Rønnbeckem, který svůj objev ovšem nikde neohlásil. Proto je za oficiální objevitele považována až výprava rakousko-uherského polárníka Karla Weyprechta, která se do těchto končin vydala v letech 1872 – 1874 s cílem dobýt severní pól. Tohoto cíle se sice expedici nepodařilo dosáhnout, avšak během své cesty (znovu)objevila toto dosud neznámé souostroví, které bylo pojmenována na počest tehdejšího císaře Rakouska-Uherska Františka Josefa I. Do dějin dobývání severního pólu se souostroví zapsalo ještě jednou. V roce 1893 se vypravila na cestu expedice pod vedením zkušeného norského polárníka Fridtjofa Nansena na speciálně zkonstruované lodi Fram. I jejím cílem byl severní pól, přičemž způsob, jakým se k němu chtěla expedice dostat, byl velmi originální. Poté, co se výprava dostala do Moře Laptěvů, loď zamrzla v ledu a nechala se jím unášet (tzv. drift) směrem k severu. Po nějaké době však začalo být zřejmé, že loď severní pól mine (jelikož její pohyb nebylo možné nijak řídit). Proto se v březnu roku 1895 vypravil Nansen společně s Hjalmarem Johansenem, psím spřežením, kajaky a zásobou potravin na 100 dní pěšky směrem k pólu. Před nimi leželo 450 kilometrů ledové pustiny. Zásoby se rychle tenčily a oba muži navíc zjistili, že led je unáší směrem k jihu (tedy od pólu pryč). Nakonec se oba polárníci dostali právě na jeden z ostrovů Země Františka Josefa. Zde si z kamení, ledu a mrožích kůží postavili chatrč, v níž strávili zimu. Na jaře dalšího roku se vydali na další cestu. Jednoho dne, když se oba polárníci rozhlíželi z vyvýšeného místa, spatřili, že se jejich kajaky utrhly a odplouvají pryč. Protože na lodích byly všechny jejich zásoby, bylo jasné, že je musí získat za každou cenu. Nansen se proto vrhnul do ledové vody a nakonec se mu podařilo kajaky dostihnout a zachytit. Konečně jednoho dne v dálce uslyšeli psí štěkot. Protože žádného vlastního psa již neměli, mohlo to znamenat jediné: na blízku jsou lidé. Tímto člověkem byl anglický polárník G.F. Jackson, který oba Nory dopravil zpět do vlasti. Na závěr dodejme, že loď Fram byla pohybem ledu zanesena až ke Špicberkám, kde se uvolnila a následně v pořádku doplula zpět do Norska.