Země královny Maud: Jøkulkyrkja
- kategorie: oblast, hora
- poloha: 71°53′ j.š., 6°41′ v.d.
- stát: Antarktida
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 31.1. 2018
Země královny Maud (Dronning Maud Land) představuje rozsáhlou oblast o rozloze přibližně 2.7 milionu km2 rozkládající se ve východní Antarktidě. V minulosti bylo toto území nárokováno Norským královstvím. Jistým paradoxem pak je, že ačkoliv se jednalo o vůbec první část Antarktidy objevenou člověkem (Fabian von Bellinghausen, 1820), její vnitrozemí bylo prozkoumáno až jako úplně poslední. Důvodem je především skutečnost, že se zde na rozdíl o jiných částí Antarktidy nenacházejí vůbec žádné oblasti, které nejsou pokryté ledovcem. Zdejší pobřeží je naopak tvořeno souvislou ledovcovou stěnou dosahující výšky 20 – 30 metrů, takže vnitrozemí je z moře prakticky nepřístupné. Jedinou možností, jak tuto bariéru překonat, proto bylo ze vzduchu. První průzkumné výpravy se do těchto končin vydaly v letech 1892 – 1893 a 1893 – 1894, přičemž jejich primárním cílem bylo hledání nových lovišť velryb a tuleňů. Průlom přinesla norská expedice v letech 1929 – 1930, kdy byla velká část tohoto území letecky prozkoumána za účasti nejzkušenějších norských polárních pilotů, jakými byli například Hjalmar Riiser-Larsen a Finn Lützow-Holm. U příležitosti této úspěšné expedice byla celá oblast pojmenována na počest manželky tehdy vládnoucího norského krále Haakona VII. Maud Waleské. V roce 1939 Norsko toto území anektovalo s odůvodněním, že takto chrání své zdejší zájmy v oblasti již zmíněného lovu velryb a tuleňů. Tento akt ovšem vyvolal spory s jinými státy, které zde měly své zájmy – a to zejména s Velkou Británií a Německem. V letech 1946 – 1947 byla celá oblast znovu letecky prozkoumána v rámci americké antarktické expedice od vedením admirála Richarda Byrda a následně pak v letech 1956 – 1960 v rámci tzv. 6. norské antarktické expedice. Norské nároky na toto území uznaly pouze státy, které samy kladly nároky na antarktické území. V současnosti podléhá tzv. Antarktickému smluvnímu systému, který byl schválen v roce 1956 u příležitosti mezinárodního geofyzikálního roku, a vstoupil v platnost od roku 1961. Jeho důsledkem je, že celá Antarktida je považována za mezinárodní území určené pouze pro mírový výzkum. V současnosti se v této části Antarktidy nachází celkem 12 výzkumných základen, přičemž kromě norské bychom zde našli například stanice Jihoafrické republiky, Německa, Švédska, Ruska či Indie. Snímek pak zachycuje nejvyšší horu celé oblasti Jøkulkyrkja („Ledový kostel“), která doslova proráží silný ledový krunýř a vypíná se do výšky 3148 m n. m. Dodejme, že její vrchol byl poprvé dosažen v roce 1994 skupinou 13 horolezců pod vedením Ivara Tollefsena.
Věděli jste že…?
Hjalmar Riiser-Larsen se v roce 1925 pokusil jako první pilot společně s Roaldem Amundsenem dosáhnout letecky severního pólu. Nechybělo málo a celá mise skončila tragédií, neboť po havárii letounu byli oba muži nuceni strávit na ledovcových krách 26 dní, než se jim podařilo letadlo opravit a vrátit se zpět na Špicberky. V roce 1926 byl Riiser-Larsen členem posádky vzducholodi Norge, která během své cesty severního pólu dosáhla. O další dva roky později se tento letec aktivně zapojil do pátrání po trosečnících ze ztroskotané vzducholodi Italia.