Aralské jezero
- kategorie: jezero
- poloha: 45°53′ s.š., 59°11′ v.d.
- stát: Kazachstán, Uzbekistán
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 22.4. 2019
Aralské jezero (Аральское Море) nacházející se na hranicích Kazachstánu a Uzbekistánu se stalo symbolem jedné z nejhorších ekologických katastrof 20. století. Jezero vzniklo v důsledku tektonických pohybů zemské kůry v průběhu pozdního pliocénu. Poprvé bylo vědecky zkoumáno a mapováno v průběhu let 1848 – 1849. Ještě v 60. letech 20. století mělo jezero rozlohu 68 000 km2, a bylo tak 4. největším jezerem na světě. Do jezera ústily dvě řeky – Amudarja a Syrdarja – přivádějící sem vodu z oblasti Pamíru a Ťan-Šanu. Voda z obou řek však začala být intenzivně využívána pro zavlažování zemědělských ploch založených v okolní poušti (především pro pěstování bavlny). Přítok vody do jezera tak byl dramaticky snížen, díky čemuž začalo jezero rychle vysychat. Do současné doby jezero ztratilo 80 % své rozlohy (které se dnes pohybuje kolem 3300 km2). Města a vesnice ležící původně na pobřeží jezera se dnes nacházejí i 80 – 100 km daleko od současného pobřeží. Na obnaženém dně je pak možné nalézt rezivějící vraky lodí zdánlivě nesmyslně ležící uprostřed pouště. Ještě za sovětské éry se uvažovalo o megalomanském projektu obrácení toku řeky Ob směrem na jih, který měl jezero zachránit. K jeho realizaci však nikdy nedošlo. Postupem času se jezero rozdělilo na několik částí, z nichž menší (severní) má snad ještě naději na záchranu díky zajištění minimálního přítoku vody řekou Syrdarjou a zvýšení hladiny jezera pomocí uměle vybudované hráze. Naopak Uzbekistán nemá zájem o jakékoliv omezení využívání vody z řeky Amudarja, a proto je jižní („uzbecká“) část jezera považována za ztracenou. Její definitivní zánik se očekává během příštích 20 let.