Craters of the Moon
- kategorie: sopka
- poloha: 46°26′ s.š., 113°33′ z.d.
- stát: Spojené státy americké
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 30.9. 2021
Národní památka Craters of the Moon bychom nalezli v jižní částí státu Idaho, přibližně na polovině cesty mezi jeho hlavním městem Boise a Yellowstonským národním parkem na úpatí pohoří Pioneer Mountains. Zahrnuje tři rozsáhlá lávová pole o celkové rozloze přibližně 1600 km2, což jej činí nerozsáhlejším útvarem svého druhu v Severní Americe. Kromě všech možných forem bazaltových lávových výlevů je zde k vidění 25 vulkanických kuželů a rozsáhlý systém vulkanických pseudokrasových jeskyní (s krápníky vzniklými ztuhnutím stékající lávy) a lávových tunelů, jehož celková délka je odhadována na 24 kilometrů. I přes obecně horké podnebí se v těchto jeskyních často udržuje sníh a led až do léta, což je dáno izolačními vlastnostmi čediče. Původ oblasti pravděpodobně souvisí s přítomností tzv. horké skvrny, která se zde nacházela v době před přibližně 15 miliony let. Vlivem pohybu litosférických desek však bylo toto místo „odsunuto“, takže dnes se zmíněná horká skvrna ukrývá v hlubinách Země v místech, kde se nachází Yellowstonský park. Další epocha vývoje začala před 15 000 lety, kdy došlo ke vzniku prasklin souvisejících s průběhem riftové zóny označované jako „Great Rift“. Právě tehdy došlo obnovení vulkanické činnosti, při níž postupně došlo ke vzniku všech výše popsaných útvarů. Podle současných znalostí geologů zde proběhlo celkem 8 period sopečné aktivity, které byly odděleny klidnými epochami trvajícími od 500 do 3000 let. K zatím posledním lávovým výlevů zde pak došlo přibližně před 2000 lety. I tak jsou však zdejší sopky považovány pouze za spící (a nikoliv za vyhaslé), přičemž se předpokládá, že se v řádu několika příštích stovek let opět probudí k životu. Podobně jako většina oblastí na západě Severní Ameriky bylo i toto území poprvé navštíveno Evropany v průběhu 50. – 60. let 19. století, kdy okolím procházely kolony prvních pionýrů směřujících dál na západ. V roce 1879 toto místo navštívili A. Ferris a J.W. Powell, jejichž původním cílem bylo zjistit, zda by se zdejší krajina dala využít k pastvě dobytka. Zjistili ale, že se jedná o zcela pustou oblast, a proto ji opět opustili. Dalším průzkumníkem byl kapitán americké armády B.L.E. Bonneville, v jehož zápiscích se dochoval i popis tohoto území. Prvním geologem, který toto místo prozkoumal po odborné stránce, pak byl v letech 1901 – 1903 Israel Russell, pracující pro geologickou službu Spojených států (United States Geological Survey – USGS). V roce 1920 sem zavítal Robert Limbert, který později popsal zdejší krajinu v mnoha článcích (uveřejněných například v National Geographic), čímž se zvýšilo obecné povědomí o této oblasti (která do té doby zůstávala jen velmi málo známá). Od roku 1924 je pak celé území chráněno jako národní památka (National Monument). Na úplný závěr pak ještě uveďme, že díky charakteru zdejšího terénu zde v roce 1969 probíhal výcvik astronautů posádky mise Apollo 14, která v roce 1971 přistála na povrchu Měsíce.