delta Senegalu
- kategorie: řeka
- poloha: 16°02′ s.š., 16°29′ z.d.
- stát: Senegal, Mauritánie
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 7.6. 2022
Řeka Senegal je svou délkou 1086 km jedním z nejdelších vodních toků Afriky. Vzniká soutokem zdrojnic Bafing a Bakoye pramenících na území Guineje. Její ústí do Atlantského oceánu bychom naopak našli na západním pobřeží afrického kontinentu přibližně na úrovni Kapverdských ostrovů. Její existence byla známa již starověkým středomořským civilizacím – Kartagincům a Římanům. Zakreslena je i na Ptolemaiově mapě pocházející z období kolem roku 150 n.l. Ve středověku bylo povědomí o této řece udržováno především zásluhou arabských kupců využívajících trans-saharské obchodní cesty spojující oblast středomoří se subsaharskou Afrikou. Arabští učenci věřili, že je propojena s horním tokem Nigeru, se kterým dohromady vytváří jeden velký vodní tok, který nazvali „Západní Nil“. Na základě těchto zpráv se dostala i do evropských map a je zakreslena například na tzv. herefordské mapě (přibližně z roku 1300) nebo v tzv. katalánském atlase (z roku 1375). Řeka Senegal protéká územím někdejší Ghanské říše, která byla v té době bohatým zdrojem zlata. Odtud pak pochází i její další označení jako Riu de l’Or (tedy „řeka zlata“). Řeka, jejíž pobřeží je poseto zlatými nugety, byla pochopitelně mocným lákadlem i pro evropské obchodníky, kteří se ji snažili najít. Prvním známým pokusem byla výprava bratří Vandina a Ugolina Vivaldiových z roku 1291, kteří však zmizeli beze stopy. Stejně tak dopadla výprava cestovatele Jaume Ferrera z roku 1346. Iniciativu v tomto ohledu převzali Portugalci, jejichž král Jindřich Mořeplavec začal mohutně investovat do nových objevných plaveb podél západoafrického pobřeží. Skutečnost, že ústí řeky bylo po dlouhou dobu neznámé, souvisí především se tím, že ústí do laguny, která je od oceánu oddělena úzkým písečným ostrovem (dnes známým pod jménem Langue de Barbarie). Po několika neúspěšných pokusech stanul v roce 1445 v ústí Senegalu jako první Evropan cestovatel a mořeplavec Dinis Dias. Krátce na to se rozvinul trvalý obchodní kontakt, při kterém se středomořské zboží vyměňovalo za africké zlato a otroky. V roce 1659 byla při ústí řeky založena osada Saint Louis, která představovala první francouzské osídlení této oblasti. Francouzi následně začali při kolonizaci tohoto území dominovat. V té době se z řeky stala důležitá dopravní tepna, neboť než byla dokončena železnice mezi Dakarem a Bamakem se jednalo o jedinou spojnici pobřeží s vnitrozemím Západní Afriky. V současnosti je pro přepravu zboží a cestujících využívána jen velmi omezeně. Jsou zde ale vybudovány přehrady využívané pro výrobu elektrické energie a voda z řeky je také využívána pro zemědělskou produkci k zavlažování polí.