Elborz – Damávand
- kategorie: hora, sopka
- poloha: 35°57′ s.š., 52°07′ v.d.
- stát: Írán
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 24.10. 2020
Pohoří Elborz se táhne v severním Íránu podél pobřeží Kaspického moře, přičemž ze západu navazuje na Malý Kavkaz, zatímco na východě pokračuje dále na území Afganistánu. V dávné geologické minulosti tvořila oblast tohoto pohoří malou samostatnou litosférickou desku, která se nejprve oddělila od „prakontinentu“ Gondwany a následně na počátku druhohor narazila na dnešní Eurasii. Od ní se pak opět oddělila, avšak ve čtvrtohorách se k ní zase připojila v důsledku probíhajícího alpinsko-himalájského vrásnění, která současně vytvořilo i dnešní podobu pohoří. Snímek pak zachycuje jeho nejvyšší horu, kterou je stratovulkán Damávand nacházející se asi 65 kilometrů na východ od Teheránu. Svou výškou 5609 m n. m. se jedná nejen o nejvyšší vrchol Íránu, ale i celého Blízkého východu. Počátky vulkanické činnosti zde spadají do období pleistocénu před asi 1.78 miliony let. Podle současných výzkumů zde k poslední erupci došlo někdy kolem roku 5350 př. n.l. Stále zde však můžeme najít například vývěry horkých termálních pramenů, fumaroly a další jevy související se sopečnou činností. Snad právě díky tomu má tato hora významné místo v perské mytologii. První doložený výstup na její vrchol je datován k roku 907, kdy zde stanul arabský učenec a cestovatel Abu Dolaf Kazraji. Později, na počátku 13. století, sem zavítal byzantsko-arabský geograf Jakut al-Hamawi ar-Rumi, který sice nevystoupil na samotný vrchol, avšak horu velmi detailně popsal. Prvním Evropanem, který na vrchol vystoupil, byl v roce 1837 britský kartograf W. M. Thompson. Z jeho popisu pak vyplývá, že místní obyvatelé chodili na vrchol hory vcelku běžně za těžbou síry.
Věděli jste že…?
…jméno pohoří má stejnou etymologii jako jméno nejvyšší hory Kavkazu Elbrus?