vulkán Grímsvötn
- kategorie: sopka
- poloha: 64°24′ s.š., 17°19′ z.d.
- stát: Island
- družice: Seninel-2A
- datum pořízení snímku: 30.8. 2017
Island je někdy přezdíván „zemí ohně a ledu“ a není divu, neboť se sopkami se zde setkáme opravdu prakticky na každém rohu. Vulkán Grímsvötn je ovšem zajímavý tím, že bychom si jej na první pohled možná ani nevšimli, neboť je prakticky zcela ukryt pod mohutným ledovým krunýřem největšího islandského ledovce Vatnajökull. Výbuchy sopek jsou na jednu stranu krásné, avšak současně i velmi nebezpečné. A u Grímsvötnu to platí desetinásobně. Při jeho erupci totiž dojde díky uvolnění značného množství tepla k mohutnému tání ledu, a tím ke vzniku jakési „kapsy“ naplněné vodou. Pokud se následně led pod takovou kapsou prolomí, voda se začne hrnout ven a její proud (doplněný o bahno a kusy ledu) začne ničit vše, co mu přijde do cesty. Tyto ničivé proudy jsou Islanďany označovány jako „jökulhlaup“. K poslednímu takovému jevu zde došlo během erupce v roce 1996, kdy průtok vody dosahoval hodnoty 45 000 m3/s (což je jen pro představu přibližně 3x více, než kolik protéká řekou Mississippi…). Voda navíc nesla až desetimetrové bloky ledu a bahno. Jako zázrakem tehdy nebyl nikdo zabit ani zraněn, avšak i tak způsobil bahnotok rozsáhlé škody. K zatím poslední erupci sopky Grímsvötn došlo v roce 2011, kdy se mrak sopečného popela dostal až nad kontinentální Evropu, a následkem toho musela být omezena letecká doprava nad Británií a Dánskem. Sopečný popel doputoval až k nám do Česka, avšak jeho koncentrace již byla tak malá, že nezpůsobil žádné podstatnější problémy (možná až na ušpinění oken a parapetů…). V roce 2004 se vědcům podařilo provrtat asi 300 m silným ledovcovým příkrovem až do subglaciálního jezera, které zde existuje jen díky teplu uvolňovaného sopkou. K velkému překvapení zde byly zjištěny do té doby neznámé bakterie, které ke svému životu vůbec nepotřebují světlo (a sluneční energii vůbec) a k životu jim stačí jen nepatrné množství kyslíku (které je zde několikanásobně nižší ve srovnání s externím prostředím). Podobné podmínky jako zde bychom našli pod ledovci na povrchu Marsu, a tak existuje teorie, že by se tak dlouho hledaný život na Marsu mohl ukrývat právě v subglagiálních jezerech zahřívaných sopkami.