Haleakala

kategorie: sopka
poloha: 20°42′ s.š., 156°15′ z.d.
stát: Havajské ostrovy, Spojené státy americké
družice: Sentinel-2
datum pořízení snímku: 2.11. 2017

Masiv štítové sopky Halekala tvoří přibližně 75 % celkové rozlohy ostrova Maui, jenž je součástí Havajských ostrovů. Její název znamená v havajštině „Dům slunce“, což odkazuje na skutečnost, že již v dávných dobách se lidé vypravovali na poutě k vrcholu hory, odkud pozorovali zrození nového dne. Vrchol této monumentální hory se nachází v nadmořské výšce 3055 m n. m., a proto je Haleakala někdy považována za největší spící vulkán na světě. Dlouhou dobu panovalo přesvědčení, že k poslední sopečné erupci zde muselo dojít někdy kolem roku 1790. Tento závěr byl založen na srovnání map pořízených v průběhu výprav Jeana-Francoise de La Pérouse (1786) a George Vancouvera (1791). Současné výzkumy však naznačují, že k poslední erupci zde došlo mnohem dříve – pravděpodobně mezi lety 1480 – 1600. Haleakala na první pohled upoutá pozornost útvarem táhnoucím se jako jakási obrovská průrva od vrcholu po jejím severní úbočí až téměř po pobřeží oceánu. Na první pohled by se mohlo zdát, že se jedná o vulkanickou kalderu či útvar vytvořený tekoucí lávou. Ve skutečnosti jde o údolí vytvořené vodní erozí poté, co byla doslova protržena původní sopečná kaldera nacházející se na vrcholu hory Uvnitř tohoto údolí pak lze nalézt nejen celou řadu menších struskových kuželů, ale i endemickou rostlinu mečolist stříbrolistý (Argyroxiphium Sandwicenese), který se vyskytuje prakticky výhradně zde na úbočí Haleakaly. Podobně jako v případě nedaleké sopky Mauna Kea je i okolí vrcholu Haleakaly obsazeno areálem astronomické observatoře Haleakala Observatory, která je známa pod přezdívkou Science City. Ze zdejších výzkumných projektů patří v současné době k nejvýznamnějším program PanSTARRS (Panoramic Survey Telescope and Rapid Response System). Projekt využívá zrcadlového dalekohledu o průměru 1,8 m, jehož úkolem je nasnímkovat co největší část oblohy v co nejkratším čase. Současná technologie umožňuje napozorovat plochu o rozloze cca. 6000 čtverečních stupňů za jedinou pozorovací noc, což v praxi znamená, že celá obloha je „prohlédnuta“ během 40 hodin pozorování (tedy asi 4 pozorovacích nocí). Díky tomu je zde obrovský potenciál pro objevování nových komet a asteroidů, ale i další objektů, jako jsou například proměnné hvězdy. Jiným druhem výzkumu, který na zdejší observatoři probíhá, je například pozorování pohybu litosférických desek na principu vysílání a příjmu laserových paprsků. Kromě čistě vědeckých projektů zde probíhají i projekty vojenské, které jsou řízeny zejména Výzkumnou laboratoří letectva Spojených států (Air Force Research Laboratory), Ministerstvem obrany Spojených států (Department of Defense), Federálním úřadem pro letectví (Federal Aviation Administration) a dalšími. Jedná se zejména o sledování a identifikaci družic (a dalších objektů) na oběžné dráze Země, přičemž současné vybavení údajně umožňuje detekci objektů o velikosti baseballového míče na vzdálenost až 36 000 km.