jezero Bajkal
- kategorie: jezero
- poloha: 53°25′ s.š., 107°47′ v.d.
- stát: Rusko
- družice: Sentinel-2B
- datum pořízení snímku: 16.4.2018
Jezero Bajkal (Байкал) vyplňuje tektonickou proláklinu v jižní části východní Sibiře na rozhraní eurasijské a amurské litosférické desky. Jeho vznik je datován do období před 25 – 30 miliony let, a proto je považováno za nejstarší jezero na Zemi. Současně je Bajkal také nejhlubším jezerem na světě, neboť jeho maximální hloubka dosahuje 1642 metrů. V kombinaci se svou značnou rozlohou (31 500 km2) tak představuje největší zásobárnu sladké vody na Zemi (celkově je v jezeře Bajkal obsaženo až 20 % veškerých světových zásob sladké vody). Do jezera ústí celkem 336 řek a říček, avšak ven z něj vytéká jedna jediná – Angara. Bajkal je charakteristický bohatým rostlinstvem a živočišstvem, přičemž velká část z 1200 různých druhů jsou tzv. endemity (tj. nevyskytují se nikde jinde na světě). Kromě různých ryb je jedním z nich i jediný sladkovodní druh tuleně na světě známý jako „něrpa“ (tuleň bajkalský – Pusa sibirica). Jezero Bajkal bylo poprvé zaznamenáno v čínských spisech, jejichž původ je kladen do období kolem roku 110 př. n.l. Za jeho prvního ruského objevitele je pak považován kozácký vůdce Kurbat Afanasjevič Ivanov, který stanul na jeho březích v roce 1643. Zajímavostí je také to, že jezero Bajkal tvořilo poslední překážku v dokončení slavné transsibiřské magistrály, kdy až do roku 1905 museli cestující i náklad překonávat jezero na lodích a na jeho druhém břehu opět nasednou na vlak.