jezero Mývatn
- kategorie: jezero
- poloha: 65°36′ s.š., 17°01′ z.d.
- stát: Island
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 30.8. 2017
Jezero Mývatn se nachází v severovýchodní části Islandu. Jeho název by bylo možné přeložit do češtiny jako „Komáří jezero“. O tom, že je tento název až nepříjemně výstižný, se dá přesvědčit přímo na místě, přijedeme-li sem v průběhu léta, kdy je zdejší vzduch doslova nasycen mračny bodající havěti (ve skutečnosti se ale většinou nejedná o komáry ale o muchničky – což je snad ještě horší…). Vývoj jezera byl zahájen na konci poslední doby ledové před přibližně 10 000. Tehdy se zde nacházel jeden z mnoha četných pevninských ledovců. Společně s následujícím oteplováním klimatu začal tento ledovec postupně tát, díky čemuž se zde vytvořilo ledovcové jezero, které však bylo ve srovnání s tím dnešním o poznání větší. Od té doby zde proběhlo několik sopečných erupcí, z nichž ty nejdůležitější se odehrály před 2500 – 2300 lety, kdy byl odtok z původní ledovcové kotliny zahrazen výlevem lávy. Dnes má jezero rozlohu 37 km2, avšak jeho maximální hloubka dosahuje pouze kolem 4.5 metru. Jeho pobřeží je zejména ve východní části velice členité, rozdělené mnoha zálivy a ostrůvky. Při cestě podél jižního a východního pobřeží jezera si rovněž nejde nevšimnout podivných travnatých hrbolků s „důlkem“ na vrcholu. Ačkoli tyto vrcholky vypadají jako malé sopky, ve skutečnosti jde o takzvané pseudokrátery, jejichž vznik ovšem se sopečnou činností úzce souvisí. Jakmile se totiž dostane rozžhavená láva do kontaktu s vlhkým povrchem (tedy typicky na pobřeží jezer, případně v bažinách), dojde k explozivnímu vzniku páry, jejíž tlak vyvolá výbuch, po němž zbydou na povrchu přesně takové útvary, jaké lze pozorovat zde. Jezero totiž leží přímo na jedné z větví tzv. Středoatlantského oceánského hřbetu, který odděluje Severoamerickou a Euroasijskou litosférickou desku. Sopečná činnost je tu proto velice intenzivní. Blízko východního pobřeží jezera tak můžeme na snímku spatřit výrazný sopečný kužel Hverfjall tyčící se do výšky 463 metrů. Ke vzniku tohoto kuželu došlo před přibližně 2500 lety v rámci cyklu erupcí, v jejichž důsledku vzniklo i samotné jezero. Zajímavostí je, že celé toho mohutné těleso vzniklo zřejmě během jediné erupce, která se zde pak již nikdy neopakovala (jedná se tedy o tzv. monogenetickou sopku). Vrchol kuželu vyplňuje kráter o průměru takřka 1 kilometr, dokonale dokresluje představu o mohutnosti exploze, která jej vytvořila.