Lima

Lima se nachází na peruánském pobřeží Tichého oceánu. Svým počtem obyvatel, který aktuálně dosahuje téměř 10 milionů, se jedná o zdaleka největší město Peru a současně je i jedním z největších měst celé Jižní Ameriky. Bylo založeno pod jménem Ciudad de los Reyes (tedy „Město králů“) v roce 1535 španělskými kolonisty pod vedením Francisca Pizzarem, který je spojován s rozvrácením jihoamerické říše Inků. Poloha města přitom byla volena tak, aby z něj bylo možné snadno vypravovat lodě s uloupenými indiánskými poklady, ale současně aby neleželo přímo na pobřeží, a nebylo tak ohrožováno nájezdy pirátů. V době svého založení sice toto nebezpečí příliš nehrozilo, neboť nikdo jiným než Španělé (a Portugalci) se neodvážil proplout obávanými vodami Magalhãesova průlivu (spojujícího Atlantský a Tichý oceán). Teprve v roce 1576 byly španělské lodě kotvící ve zdejším přístavu napadeny a vyloupeny britským korzárem Fransicem Drakem, na kterého následně Španělé uspořádali doslova hon – leč ovšem neúspěšný. Záhy po svém založení se město stalo sídlem místokrálů reprezentujících moc španělského panovníka na nově dobytých územích v Jižní Americe. Jeho význam pak dokládá to, že zde byla již v roce 1541 založena diecéze (později povýšená na arcidiecézi), čímž se město stalo kromě centra světské moci i střediskem moci římskokatolické církve. Kulturní význam Limy pak podtrhuje založení první univerzity (1551), divadla (1563) či tiskárny (1584) v celé Jižní Americe. V průběhu 17. století plnilo město funkci důležitého obchodního uzlu zajišťujícího výměnu zboží mezi Evropou, Amerikou a dálným východem. Vedle prosperity se mu však nevyhýbaly ani přírodní katastrofy v podobě několika zemětřesení, která město prakticky zcela zničila, a bylo proto nutné je prakticky znovu vybudovat. Zajímavostí je, že i zde najdeme českou stopu, jelikož na obnově zdejší katedrály zničené při zemětřesení v roce 1746 se podílel i český jezuita Jan Rohra. Roku 1821 zde byla vyhlášena samostatnost Peru na Španělsku. Od 40. let 20. století pak nastal prudký růst počtu obyvatel města daný silným přistěhovalectvím z venkovských oblastí, který vyústil v nekontrolovaný růst chudinských čtvrtí (slumů), jenž zde zůstává problémem dodnes. Díky své bohaté historii se v Limě dochovala celá řada architektonických památek z koloniální éry, z nichž kromě již zmíněné katedrály a arcibiskupského paláce zaujme i zdejší jezuitská kolej a palác původně vybudovaný dobyvatelem Peru Franciskem Pizzarem, který je dnes sídlem peruánských prezidentů. Není proto divu, že historické centrum města bylo v roce 1988 zapsáno na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Jinou zajímavostí pak je skutečnost, že ačkoliv zde skoro neprší, je celé město téměř nepřetržitě zahaleno mlhavým oparem, jehož vznik souvisí s přítomnosti studeného Peruánského mořského proudu, který přivádí studenou vodu z oblasti pobřeží Antarktidy směrem na sever podél západního pobřeží jihoamerického kontinentu. Tento mořský proud je také důvodem, proč je zde voda v oceánu tak studená, i když město samotné leží velmi blízko rovníku (na 12° jižní zeměpisné šířky).