Massif Central

kategorie: pohoří
poloha: 45°31′ s.š., 2°48′ v.d.
stát: Francie
družice: Sentinel-2A [1, 2], Sentinel-2B [3]
datum pořízení snímků: 4.10. 2022 [1, 2], 12.9. 2022 [3]

Francouzské středohoří (Massif Central) představuje rozsáhlé pohoří, zabírajícího velkou část jižní a střední Francie. Takřka neuvěřitelná pestrost zdejší krajiny je dána skutečností, že se na jeho tvorbě postupně vystřídaly snad všechny myslitelné přírodní procesy. Krystalické jádro pohoří vzniklo v mladších prvohorách v důsledku tzv. hercynského vrásnění. V průběhu třetihor se zde silně uplatnila vulkanická činnost, související s tektonickými pohyby v důsledku alpinského vrásnění. Oblast je proto plná sopečných dómů, tufových kuželů a maarů, což je jinak typické spíše pro oblasti na rozhraní litosférických desek. Také naprostá většina zdejších vrcholů je pak ve skutečnosti vyhaslými sopkami. Vůbec nejvyšším vrcholem je Puy-de-Sancy dosahující nadmořské výšky 1886 m, který si můžeme prohlédnout na prvním snímku. Tento vulkán byl činný ještě v době před přibližně 200 000 lety a dnes se z jeho vrcholu otevírá nádherný výhled, přičemž při troše štěstí odtud lze spatřit například i nejvyšší horu Evropy Mont Blanc. Jiným zajímavým vrcholem je Puy-de-Dome (1464 m n. m.) představující jednu z vůbec nejmladších sopek v tomto pohoří. Historickou zajímavostí je, že na tomto vrcholu byla v roce 1648 na pokyn Blaise Pascala poprvé prakticky ověřena teorie Evangelisty Toricelliho o tom, že atmosférický tlak klesá s výškou, což položilo základ k barometrickému určování výšky hor. Třetí snímek pak zachycuje masiv Mont Cantal, který je svou výškou 1855 m n. m. druhým nejvyšším vrcholem celého pohoří. Představuje pozůstatky jednoho z vůbec největších v stratovulkánů v Evropě jehož rozměry dosahují přibližně 70 x 50 km. Jeho vývoj započal před přibližně 13 miliony let a sopečná činnost zde byla aktivní až do doby před zhruba 2 miliony roků. Poté začal původní sopečný kužel opět erodovat působením vody, která zde postupně vytvořila soustavu dvaceti paprskovitě se rozbíhajících údolí, která navzájem oddělují trojúhelníkové náhorní plošiny označované zde jako planézes. Tato údolí pak byla v průběhu čtvrtohor (v pleistocénu) dále přemodelována ledovci. Aby byl náš výčet úplný, je potřeba zmínit, že jižní část pohoří je tvořena vápencovými horninami, v nichž se v průběhu geologické minulosti vytvářely krasové jevy.