Filipojakubská noc (30.4. 2017)

Horské skvrny způsobené „pálením čarodejnic“ zachycené v termálních kanálech družicí MetOp-2

Filipojakubská noc (30.4. 2017)

• kategorie: oheň
• poloha: 50° s.š., 15° v.d.
• stát: Česko, Německo
• družice: MetOp-2
• datum pořízení snímku: 30.4. 2017

Poslední dubnová (tzv. filipojakubská) noc je neodmyslitelně spojená s tradicí pálení čarodějnic, při níž se na mnoha místech rozhoří větší či menší vatry a ohně. Tento zvyk má své kořeny ve svátku Beltene („jasně planoucí oheň“) starých Keltů, pro které tento okamžik znamenal začátek letního období. Později lidé věřili, že právě o filipojakubské noci působí největší měrou zlé síly čarodějnic, které se slétají k sabatům se samotným ďáblem. Zapalování ohňů tak mělo sloužit jako ochrana proti rejdům zlých sil a tato tradice přetrvala až do současnosti – i když dnes již pochopitelně hlavně ve funkci společenské a zábavní události. A věřte nebo ne, tato kratochvíle je viditelná i z vesmíru, o čemž se můžeme přesvědčit například pomocí tohoto snímku pořízeného 30. dubna 2017 meteorologickou družicí MetOp-2. Kromě spektrálních pásem v optické doméně jsou přístrojovým vybavením této družice snímána i data v doméně tepelného záření, která lze využívat nejen ke sledování teploty povrchu, vody či oblačnosti, ale také k detekci požárů. Stovky a tisíce „ohníčků“ se proto musí nějakým způsobem projevit. Výsledný snímek byl vytvořen na základě kombinace tří termálních pásem radiometru AVHRR umístěného na družicích MetOp. Díky své teplotě (kolem 700 – 1000 °C) se hořící oheň nejvíce projevuje ve spektrálním kanále 3B na vlnové dálce 3.7 µm, který je použit jako modrá složka výsledného snímku. V zelené složce je pak využit rozdíl spektrálních kanálů 4 (10.8 µm) a 3B (3.7 µm), které je v případě ohně mnohem nižší ve srovnání se „studeným“ povrchem. Červenou složku snímku pak tvoří rozdíl kanálů 5 (12 µm) a 4 (10.8 µm). Pomocí tohoto snímku můžeme také vidět, že intenzita oslav pálení čarodějnic se regionálně výrazně liší. Na území Česka to můžeme sledovat srovnáním západní poloviny Čech s oblastmi Českomoravské vrchoviny a východních Čech. Ještě intenzivněji pak pálení čarodějnic probíhalo na německé straně Krušných hor, což může souviset s tím, že tato tradice údajně do Čech přišla právě z německého Saska (kde je dodnes známa jako Valpružina noc). Podobnou koncentraci hořících ohňů však bylo možné na stejném snímku sledovat i na některých místech v jižním Bavorsku. Stejně jako u nás a v Německu bychom se s pálením čarodějnic mohli setkat i v sousedním Rakousku a Polsku. Zde však můžeme hořící ohně zaregistrovat jen v okolí větších měst (v Polsku například Legnica či Katowice, v Rakousku například Linz).

Věděli jste že…?

Snímky z družic MetOp mají prostorové rozlišení 1km/pixel. Jak je tedy možné, že jsou na nich vidět ohně, z nichž žádný zcela určitě neměl velikost kilometr? Družicová data jsou stejně jako klasická digitální fotka de facto jen maticí pixelů, do nichž je zaznamenáváno množství dopadajícího záření (v tomto případě tepelného). Proto stačí, aby rozdíl v teplotách „horkého“ ohně a „studeného“ okolí byl co největší, a ve výsledném snímku se to již projeví. V případě ohně přibližně platí, že stačí, aby hořelo na ploše odpovídající pouhému 1 % velikosti pixelu.