Pico
- kategorie: sopka, hora
- poloha: 38°28′ s.š., 28°24′ z.d.
- stát: Azorské ostrovy – Portugalsko
- družice: Sentinel-2A
- datum pořízení snímku: 10.3. 2017 [1], 31.10. 2018 [2]
Kužel aktivního stratovulkánu Pico se vypíná do výšky 2351 m nad hladinu Atlantského oceánu na stejnojmenném ostrově, jenž je součástí Azorského souostroví. Svou výškou jde přitom nejen o nejvyšší horu Portugalska, ale současně i o nejvyšší vrchol, který je součástí systému tzv. Středoatlantského oceánského hřbetu. Historicky zde byly zaznamenány celkem čtyři sopečné erupce v letech 1562, 1566, 1718 a 1720. K vůbec poslednímu výbuchu zde došlo v roce 1963, avšak tehdy se jednalo pouze o podmořskou erupci, jenž se odehrála u severozápadního pobřeží ostrova. Vulkanické aktivita se dnes projevuje pouze výrony sopečných plynů a zemětřeseními, která ostrov tu a tam postihnou. Ve srovnání s ostatními azorskými ostrovy je Pico jednoznačně nejmladší, neboť se vynořil nad hladinu oceánu před 300 000 lety. Současný sopečný kužel je pak ještě podstatně mladší, neboť jeho vznik je dnes datován do období holocénu (před asi 6000 lety). Tato skutečnost měla poměrně významný dopad na osidlování ostrova, neboť se zde za tak krátkou dobu nestačila vytvořit dostatečně silná vrstva úrodné půdy a díky přítomnosti skalnatého povrchu byl ostrov Pico osidlován jen pomalu, přičemž byl vždy silně vázán na mnohem menší Faial. Lidé si však i s takto nepříznivými podmínkami nakonec poradili a dokonce jich využili k pěstování speciální odrůdy vinné révy (verdelho) více než specifickým způsobem. Místní vinaři budují z černých sopečných kamenů jakési „ohrádky“, které keříky vinné révy (jenž zde mají spíše charakter nízkých plazivých rostlin) chrání před takřka neustále vanoucím větrem. Tyto konstrukce však mají ještě jednu funkci. Na Azorských ostrovech se totiž slunce rychle střídá se zataženou oblohou a deštěm – což vinné révě za normálních okolností moc nesvědčí. Černé sopečné kameny se však v době slunečního svitu nahřejí, a jakmile se sluníčko skryje za mraky, naakumulované teplo opět vyzařují do okolí – čímž kolem sebe vytvářejí teplejší mikroklima, které je pro růst vinné révy potřeba. Vinařská krajina ostrova Pico byla pro svou jedinečnost v roce 2004 zapsána na seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.