Timbuktu

kategorie: město
poloha: 16°47′ s.š., 3°00′ z.d.
stát: Mali
družice: Sentinel-2B
datum pořízení snímku: 3.11. 2021

Město Timbuktu patřilo v minulosti k jedněm z nejtajemnějších míst Afriky. Našli bychom jej takřka ve středu Mali asi 15 kilometrů od pobřeží mohutné řeky Niger. Pro celé generace evropských badatelů a cestovatelů představovalo toto místo doslova magnet. Avšak jak říkají zdejší obyvatelé: je nesnadné se sem dostat a ještě nesnadnější je se odsud vrátit. Dnes to vyplývá především z polohy města, avšak v minulosti zde šlo doslova o život. Historie Timbuktu sahá až do 10. století, kdy bylo založeno na obchodní stezce, po níž po staletí putovaly karavany spojující oblast Středozemního moře se subsaharskou Afrikou. Kvetl zde obchod se zlatem, slonovinou, solí a také s otroky. Největšího rozkvětu dosáhlo v průběhu 14. a 15. století, kdy zde vznikla islámská univerzita s knihovnou, která přitahovala učence celého islámského světa. Není proto divu, že město bylo v té době považováno za centrum učenosti celé západní Afriky. Současně se pak stalo i jedním ze sedmi svatých měst islámu, což znamenalo, že sem byl zakázán vstup „nevěřícím“. Evropští cestovatelé, kteří chtěli toto město (o kterém věděli jen díky zprávám od muslimských obchodníků) navštívit museli cestovat v přestrojení za arabské obchodníky. Avšak ani to nemuselo stačit, neboť před vstupem do města museli doložit, že umějí plynně číst z koránu. Prvním Evropanem, kterému se podařilo proniknout do nitra Timbuktu, byl v roce 1826 Skot Gordon Leig, který byl ale při svém odjezdu zavražděn svým arabským průvodcem. O dva roky později (tj. v roce 1828) do města zavítal (taktéž v přestrojení) Francouz René Caillé, který byl prvním Evropanem, který do města nejen vstoupil, ale následně se z něj vrátil i živý zpátky. Trvalo pak dalších 25 let, než do města vstoupil další Evropan, kterým byl německý geograf a cestovatel Heinrich Barth (1853). Po dokončení francouzské kolonizace západní Afriky na konci 19. století význam Timbuktu nakonec upadl, což se odrazilo i na výrazném poklesu počtu jeho obyvatel z původních zhruba 200 000 na současných 15 000. Dodnes si je zde však možné prohlédnout naprosto unikátní hliněné stavby (hrobky, budovy a svatyně), které byly v roce 1988 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Bohužel, díky tomu, že se město nachází v oblasti v současnosti ovládané islámskými radikály (jejichž snahou je odtržení od Mali a vyhlášení samostatného státu Azavad), jsou tyto památky ohroženy drancováním a ničením (v posledních letech jich bylo několik nenávratně zničeno). Vlivem rozšiřování pouště pak město doslova mizí v písku, kdy pouštní duny postupně dělají z původně patrových domů přízemní, až je nakonec zcela pohltí.